Od Lucy jsem s radostí přijala pozvání jako čestný host, já ty její akce ráda. Také jsem měla pro účastníky malé překvapení v podobě demo ukázky polymerových kamínků. Přijela jsem tedy až v sobotu, kdy jsem večer měla prezentaci. Workshop Céline Charuau jsem nestihla, a tak jsme zdokumentovala aspoň pár výrobků účastníků. Vypadaly úžasně, je to kus šperku, který rozhodně nepřehlédnete!

Prostory LC Designestu jsou rozhlehlé a dobře osvětlené, bylo spousty místa na tvoření. Taky se tu sešla super sestava účastníků, domácí i zahraniční.

Lucy zrovna dokončovala svůj kurz, kde se sbíhaly různé technologie a materiály v jednom. Forma a preciznost hrály hlavní roli.

Kurzy překládala Veronika Sturdy, jako vždy se špetkou humoru. Díky ní mám i tyto báječné fotky z mé večerní demo ukázky. A je fakt, že jsme při focení dost nasmály, hlavně nad tím, jak vypadám 😀 Avšak kamínky jsou taková krásná oddechovka, která nikdy neomrzí.

No a pak se tvořilo do noci, každý si mohl dodělávat, co chtěl a potřeboval. Což je na takových akcích úplně nej. Zároveň probíhala volná zábava a párty. V průběhu celého dne i večera bylo k dispozici lahodné občerstvení. A když říkám lahodné, tak takové, že byste se ho mohli užrat. Plno z těch kousků bylo domácích, od samotných Štrunců. Košíčky Babi Štruncové nemají chybu!

Mimochodem Babi Štruncová byla na place taky, stejně jako posledně, asistovala při vypalování a neúnavně tvořila z polymeru celý den. Ale teď zpět k párty. Těžko říct, kdy začala či skončila. Někdo jako Daniela si udělal párty už v průběhu dne, jiní se připojili až po workshopech. Chimeg, která přijela z Norska, měla pro nás všechny přípitek. Něco jako svařák, bylo to horké víno s vánočním kořením, do kterého jste dostali ještě lžíci rozinek a oříšků. Tak jsme popíjeli a vykecávali, byla to pohodička.

Poslední den učila Evča Hašková, jako vždy odvedla profi práci a její kurz nás všechny nadchnul. Vyrobit ty její trubičky není jednoduché, jak se může zdát. Já jsem se do nich taky pustila a vůbec mi to nešlo. Evča trpělivě vysvětlila její triky a jakmile jsme chytli ten správný grif, tak nezbyl nikdo, komu by se to nepovedlo.

Tím byl završen Polymer weekend a postupně jsme se rozprchli všichni po svých osách domů. S novými výrobky a zážitky. Lucy a celému týmu velké díky, že si dala tu práci akci uskutečnit. Příště se budeme opět těšit!

PS: celou akci jsme pracovali s FIMEM, což mě potěšilo, protože tahle hmota v poslední době nemá takovou popularitu, ale pro mě je to pořád srdcovka 😉

• Polymer weekend – web
• Polymer weekend – facebook

LC ateliér je projektem Lucy Štruncové a jejího LC týmu. Nachází se v Plzni v areálu DEPO 2015 a je určený všem polymerovým a kreativním tvůrcům. Nabízí kurzy, programy pro školy i polymerové vybavení a mnoho dalšího. Je to místo stvořené ke tvoření.

Slavnostní otevření bylo naplánované na 21. ledna 2017 a tak jsme se domlouvali, jak si uděláme výlet a vyrazíme společně vlakem z Prahy do Plzně. Bohužel, většina propadla angíně, chřipce, rýmičce či jiné otravné nemoci, tak už to vypadalo, že vyrazím sama. Měla jsem štěstí, že mě nakonec do auta přibrala Růženka. Že prý jedou čtyři a ještě se vejdu. Seznámila jsem se osazenstvem a zjistila jsem, že je všechny znám již virtuálně z Polymerové školy, že jsem byla jejich pančitelka. O chvíli později jsem se dozvěděla, že vlastně všechny jsou v LC týmu a budou učit workshopy při otevření ateliéru. Mé žákyně mě přerostly, stala jsem se studentkou vlastních studentek 😀 Hezky jsme se nad tím pobavily a nechaly se unášet do Plzně.

LC ateliér se nachází v industriální hale bývalého depa. Je to tam obrovské, ateliér vypadá jako krabička v takto velkém prostoru, který současně vyplňovala výstava Má plast. Také tu dělají výtečnou kávu v místní kavárně, kde jsme ve volném čase trápily baristu 😀 Přijeli jsme totiž docela brzo a tak jsme stihly ještě ten ruch při dokončování příprav, ve kterém všichni pobíhali sem a tam.

LC lektorky se šly připravit, protože přicházeli první návštěvníci.  První teda ne, první byl Jenda a prý mu dokonce museli jít otevřít, protože tam byl dřív než všichni Štruncovi 😀 S Jendou jsme se přivítali a poté šel na polymerový workshop, kde s Růženkou vyráběli polymerové boty. Což bylo super, protože konečně jste si mohli vyzkoušet něco jiného než šperk. Jendovi se povedl parádní střevíc 😀 a tak jsme si říkali, že je to jak na titulku z bulváru:“Polymerový Jenda přistižen v Plzni, jak plete střevíc! Co asi zamýšlí?“. Dalším kurzem tu byly vrstvené korále s Hankou, které mě hodně lákaly, ale odolala jsem, abych mohla prozkoumat vše, co tento den nabízí. Návštěvnicí usedli a ostýchavost zmizela, hned jak si poprvé osahali hmotu.

Šla jsem se přivítat s Lucy, i z ní spadla ta největší nervozita. Později už vesele nosila brášku po areálu a užívala si svůj den.

Ve volné chvíli jsem byla omrknout polymerovou výstavu. Pro ty, co si neumí představit, co se dá s polymerovou hmotou dělat, to muselo být ohromující. I mně se moc líbíla. Také tu byl obchod s LC pomůckami, pan Štrunc ochotně vysvětlil, co je k čemu určené a jak se to používá.

Ve 12:30 bylo zahájeno oficiální otevření ateliéru předmluvou p. Štrunce a pak několika slovy Lucy Štruncové završené přípitkem. Zahájení proběhlo vesele, nejdřív vypadl zvuk, pak Lucka mluvila za šustění papíru a nakonec nechtěly bouchnout konfety, které nás dělily od vstupu do ateliéru.

Vkročila jsem dovnitř jako první, z čehož jsem měla radost jak malá holka. Lucy nám pověděla něco o zátiší ateliéru a o tom, co se v něm chystá. Všechno vypadalo skvěle a mě zajímalo, co se skrývá za tím závěsem vpravo? 😀 bylo mi řečeno, že bordel a to mě tak nějak potěšilo :D, že má můj soukromý ateliér a ten Lucčin něco společného :D

LC ateliér je umístěný v kontejneru, tímto způsobem vznikají nové prostory v areálu Depa 2015. Což jak nám Lucy pověděla, pěkně zdůraznili v novinovém titulku „V Plzni vznikají v kontejnerech ateliéry mladých tvůrců a firem“. To taky může zprvu vypadat jako, že umělci osidlují popelnice 😀 Taky říkala, že bude ještě pár úprav, protože v celé ČR byly vykoupeny nohy 😀 rozumějte, nohy od stolů. To už jsme se všichni náramně bavili.
Pak jsme probrali nějaké technické záležitosti, které jsme ještě úplně nevychytali. Například, že by lektor mohl učit k lidem zády 😀 případně by tvořil ve výloze a lidi by na něj koukali zvenku.

A pak už jsem se šla radši občerstvit, protože jsem po přípitku začala být nějaká moc vtipná :D. Byl tu pro nás připraven oběd, chlebíčky i sladkosti, ale věnečky byly jednoznačně nejlepší.

Po obědě se rozjely další dva workshopy, sítotisk Marcelkou a pavouci s Terezkou. I po obědě tady bylo plno a přišlo mi, že někteří se od dopoledne nehnuli z místa. Třeba ty dvě hezké tmavovlasé dámy, co seděly hned u vchodu. Ty byly i hodně šikovné a tipla bych, že už se z toho nedostanou 😀

A tak jsem tam zbytek dne pozorovala, užívala si atmosféru a taky vykecávala. Nejvíc asi s Nikolou Bruncovou, která je fotografkou (Linnette photography), s Lucy jsou kamarádky a úzce spolupracují. Tak jsme si nějak padly do oka, obě umělkyně na volné noze jsme probraly snad všechny strasti podnikání i nepodnikání od zerowaste až po vnitřní motivaci. A přišly jsme na to, že nefunguje vůbec, tak jak by měla a vlastně stojí docela za ho… 😀

Když už vše končilo, tak jsem ze scrapu šudlala polymerového šneka a nějak se mi ani nechtělo pryč, musely mě holky přemluvit.

S Lucy jsme se ještě rozloučily a jsem moc ráda, že jsem si otvíračku nenechala ujít. Lucce moc přeji, aby se ji tento sen nejen splnil, ale i pokračoval. Kdo ji trochu poznal, tak ví, že je to srdcařka, která se nebojí za svým jít ani dřít, takže takové hezké místo, jako LC ateliér si zaslouží.

Vlastně i my si ho zasloužíme a máme štěstí, že se o něj s námi podělí.

Vaše Fruitensse

Web Lucy Štruncové: http://www.lucystruncova.com/
FB LC Ateliéru: https://www.facebook.com/Atelier.Lucy/
FB LC Ateliéru: https://www.facebook.com/lucyclayatelier/

Podzimní dušičkové počasí přiválo nejen napadané listí, ale i nějaký moribundus, takže se nás z původního počtu sešla hrstka. Lidské ztráty jsme oželely a v neděli 6. listopadu jsme se sešly v Liberci =) Už cesta na sever byla zábavná, s Martinou Z. jsme si padly do noty, ona nestíhala, já ještě víc. Obě jsme se bavily tím, jak jsme ráno na poslední chvíli házely věci do tašek.

Míša P. nás přivítala v pronajaté kurzovně a hned jsme si upravily stoly, abychom k sobě měly blíž. První půl hodinu jsme intenzivně proplkaly 😀 a tak jsem rychle vytáhla Panpastely a začal vír barev.

Myslela jsem si, jak holky ohromím škálou barev, kterou jsem donesla. Ale pak vytáhla svoje zásoby Renča a hned nám spadla brada. Ve skromné krabičce měla na sobě do komínku vyskládané ty nejkrásnější odstíny Panpastelů – aaaaach. Aby toho nebylo málo, tak Míša vytáhla ještě nové sítotiskové šablony a nám pukala srdce 😀

Ještě chvíli prohlížely polymerové knížky, abychom se uklidnily a pustili jsme do tvoření. Touha vyzkoušet pastely byla větší než dokončovat starší projekty, takže nakonec jsme se společně ponořily do barev. (Až na Míšu, ta má disciplínu a dokončovala tam své polymerové hory pod sakury).

Ukázala jsem, jak se dají s pastely jednoduše tvořit barevné vzorované pláty a šlo nám to krásně. Zamilovaly jsme se do bublinkových motivů. Pořád jsme se něčemu smály a probraly všechno možné. Od polymerových záležitostí, přes tanec u tyče až po kozí mléko 😀 Postupem času jsme mluvily hlavně o jídle, protože jsme už měly velký hlad. Naštěstí tu byly dobroty na zobání o Míši a Martiny.

Čas běžel neúprosně a tak jsme se vydaly na oběd. Zatímco jsme všechny měly možná rozchystané první plátky, tak Renča už měla hotové polotovary na 3 náhrdelníky 😀 Je to polymerová tryskomyš 😀 Zatímco vy zpracováváte hmotu, ona už vykrajuje. Zatímco vy vykrajujete, ona už má upečeno. 😀 no a dál si to dokážete představit.

Jinak jsme si skočily na oběd do nějaké restaurace, která byla kousek. Hodovaly jsme! 😀 Porce byly neskutečně velké, místo vrabců podávali asi vrány. A lahodné! Někdo si dal víno a někdo půl talíře tiramisu, prostě jsme si užívaly. Zase jsme se pobavily nad tématem práce na zakázku a s tím spojených gumových zadnic, nejlepší fotky přišly, když šlo o varlata 😀 Nesnažte se to pochopit 😀

Míša nám ještě ukázala práci se sítotisky a soutisk. Ten jsem si ani nestihla vyzkoušet, ale na Míšiných sponkách vypadal parádně. Vypálily jsme si polotovary a Renča dokončila své tři náhrdelníky a brože 😀

Práce s Panpastely bavila a tak každý už ví, o co k Vánocům psát Ježíškovi (nebo co si nasypat do košíku u Nemravky :D).

Moc ráda jsem všechny potkala a seznámila se. Byl to hezky strávený den, v dobré partě se tvoří nejlépe. Doma jsem z toho byla ještě rozjetá, takže jsem tvořila až do noci.

Děkuji, že jste přišly a brzy na viděnou

Vaše Fruitensse

Pokud máte chuť si také společně zatvořit, tak se můžete připojit na sraz v Olomouci nebo Praze. Více informací zde: https://fruitensse.cz/polymerovy-sraz-v-pastelech/

Pomalu se začaly rýsovat výrobky a s nimi se objevily dvě zajímavé fóbie. Fóbie z nepravidelnosti, tečky musí být organizované a pravidelně seřazené, jinak je zle. A ještě jedna mnohem děsivější, strach z dírek. Dírkofóbie! Naštěstí další postup dírky eliminoval, takže nikdo nakonec neutrpěl psychickou újmu 😀

V závěru došlo na broušení, ale žádné lechtání, opravdu poctivé tvrdé broušení pro pokročilé 😀 A pak?

Aaach! Všechny detaily krásně vystouply, povrch byl sametově hladký a všechny tečky se nádherně zakulatily. Každé kolečko bylo jiné a je zajímavé sledovat, jak se na discích odráží podpis toho, kdo je vyráběl.

Evčiny nápady jsou originální a k tomu je opravdu výborná lektorka.

Pokud vás reportáž zaujala, neváhejte nějaký její kurz navštívit!

P.S.: Taky se musím pochlubit,. Ještě není hotový, budu ho brousit do Vánoc, ale mám z něho ohromnou radost! 

A ještě na závěr se musím přiznat: „Přiznávám se, že jsem sahala do krabice Evy Haškové a půjčila si liquid, který jsem nemohla u sebe najít.“ Ale není pravda, že bych její folii dávala lidem domů, aby si do ní balily svačiny 😀 to je čirá pomluva

Dlouho jsem nebyla na žádném polymerovém kurzu. Ne z důvodu, že bych nechtěla, ale spíš, že jsem se potřebovala uskromnit. A tak jsem přátelské pozvání na kurz Kolečkování nemohla odmítnout a Janě Honnerové za to ještě jednou velké díky.

Také díky tomu se s vámi mohu podělit o to, jaké to bylo. Kolečkování je super! Návykové, jednoduché, mnohostranné! Poměrně rychle si osvojíte jak na to, a pak to jde jak po másle. V kombinaci s další Janinou technikou, falešnou mozaikou, vylézají skvostné kousky.

Průběh kurzu byl neskutečná pohodička, žádná hoňka a ještě jsme viděly dvě dema. Jak vyrobit mušličky a ještě takovou trojúhelníkovou skládanku.

Roli studenta jsem si zase jednou užila. Samozřejmě jsem dělala největší neplechu. Přišla jsem pozdě, donesla si totálně tvrdou hmotu a pak mrfňala, že mi tam něco praská. Nakonec jsem se odklonila od výsledku a tvrdila, že jsem chameleon.

Takže kurz kolečkování můžu doporučit, jen si dejte pozor, ať si neodnesete i“o kolečko navíc“.

Polymerové úpravy obličeje na fotografii nejsou trvalého charakteru! V případě podobného postižení, vyhledejte odbornou pomoc 😀

Můžete se obrátit i na mě! Vaše Fruit Chameleoun

Až neuvěřitelné bylo, že jsem na místo přišla včas a nic jsem nezapomněla, jak mám jindy ve zvyku.

Měla jsem přichystanou krásnou várku broží Vovcí útočných, plno barevných molekulárních náušnic
a karafiátů, pár slušných švábů a střešních broží (pozn. autora: ano, stále mluvím o špercích). Zadní stranu brožích Vovcí jsem ještě dokončovala toho dne, kdy se blešák na brněnské Flédě konal. A stihla jsem to s obvyklou panikou, ale stihla.

Na Flédě jsem si zabrala parádní stůl v průchodu, klasická chyba začátečníka. Říkala jsem si, že tam lidi kolem mě půjdou dvakrát a díky tomu mé výrobky nepřehlédnou. To, že je to neuzavřený průchod a budu mrznout, mi nedošlo. Hřála mě nervozita a nadšení. Lidi pokukovali, výrobky se jim líbili. Chválili, někdo si vzal i vizitku. Pak šli o stůl dál a nakoupili si plno jídla. Všichni odcházeli s dortem, muffinem, kafem nebo burkem v ruce. Vypadali spokojeně. Já už méně.

Nakonec jsem zabodovala u jedné milé slečny, která si vybrala tu nejstřelenější Vovec. Tady proběhlo malé pochybení z mé strany, neměla jsem drobné na tisícovku zpátky, no a slečna ani její přítel menší neměli. S povděkem jsem přijala stravenku. Vzpomněla jsem si na svoji kamarádku Martinu, jak říká: „Nuzná umělecká řehole“.

Martina za mnou později přišla, její společnost mě potěšila. Nejenže mi donesla výbornou kávu a přišla mě nafotit a podpořit, ale taky dovedla svého chrtího pejska, který mě hřál mezitím, co se šla Martina podívat dokola. Navíc bázlivý chrt lákal lidi, aby přistoupili blíže.

Šla jsem se podívat po ostatních prodejcích. Bylo tu velké množství oblečení za pár kaček, plno jídla, nějaké knihy a různé jiné věci vlastní výroby. Potkala jsem známou, která prodávala věci ze šatníku a ta si posteskla, že je to dneska špatný. No alespoň na jejím místě bylo teplo.

Před koncem se objevili další kámoši, kteří mě přišli politovat a vyzvednout. Sbalila jsem kufřík a šla s nimi zapít dnešní šichtu. Byla to fajn neděle, nejlepší na tom všem nakonec byla ta setkání a návštěvy, které se za mnou přišly podívat. I tak, příště raději zvolím jinou akci.

Bylo to nesmírně pohodové a barevné. Společně jsme se přišly kochat barvami, pomazlit se s nimi, přijmout ty odstíny, které nemusíme, užít si ty, které zbožňujeme a objevit ty, které neznáme.

A hlavně jsme přišly vypnout, někdo jen tak koukal a šoupal nohama, jiní blendovaly a prohlížely vzorníky a některým ruce svědily, tak tvořily jednoduché multibarevné výrobky. Barvy jsme probraly dopodrobna, už víme, které nás udrží hubené, jaký pigment se vyráběl z mrtvol, i to že kluci nenosí růžovou, ale lososovou.

A že na barvách záleží, ze žirafy vám klidně udělají salám. A nakonec, jsme spolu strávily příjemný čas a spokojeně se rozešly domů.

A které naopak nemusíte. Máte k tomu nějaký zvláštní důvod?

Patříte také mezi ty, co propadli tyrkysové (mentolové)?

Sice nejsou fotky, zato mám nové tetování a účastnice zažily tropické teplo i déšť.

Konec prázdnin a léto se ještě hlásilo o slovo. Jak se blížil kurz, tak teploty stoupaly a překračovaly tropickou třicítku.

Mám ráda vedro, když se můžu vyplácnout na koupáku, ale co se týče kurzu, tak mě naplňovaly obavy. Kačka zajišťuje úchvatné prostory pro tvoření, jedna stěna místnosti je celá prosklená, a tak je dobré světlo na tvoření. Avšak Kačka mě varovala, že nejede klimatizace.  Nee, nedala jsem si říct, prohlídla jsem si dlouhodobou předpověď a počasí z minulých let. Musí být pod mrakem, maximálně 27 stupňů. A tak jsem se modlila, ale asi málo.

Klima, které nás čekalo na kurzu jsem si stihla vyzkoušet ve svém pokoji, přes den jsem víceméně spala a připravovala se na kurz v noci. To se mi povedlo i noc před konáním kurzu, že jsem šla spát o půl 4, kdy už bylo konečně trochu fajn 😀 Ale musela jsem vstát o půl 7 a to už zas tak fajn nebylo.

Bylo mi jasné, že se nebude dát v tom teple vydržet a tak jsem na kurz přivezla tři velké láhve namražené vody. To nemělo na teplotu v místnosti žádný efekt, mnohem větší úspěch měl rozprašovač 😀 Ráno mě Kačka vyzvedla a šly jsme nachystat stoly, už u toho jsme se zapotily, v místnosti bylo krásných 28 stupňů. Postupně se přihrnuly všichni účastníci, hrozně dobrá parta jako vždy. A začaly jsme. Než zabralo kafe, tak jsem trochu koktala. Taky vůbec nevím jestli se mám představovat nebo ne, ono je to jedno, stejně ze mě vždycky mají čurinu :D. Pustily jsme se do práce a musím říct, že si všichni připravily krásné barevné kombinace a blendy. Teplota v místnosti se zvyšovala a abych zajistila pohodlí, šla jsem všechny obejít s rozprašovačem vody. Připadala jsem si napůl jako blázen, ale ruční osvěžovač si našel oblibu, ti které jsem zapomněla pošplíchat se hned hlásili.

Postupně jsme stavěly střechy, pak šváby. Za takových podmínek šlo o hrdinský čin, hmota byla měkká a tak jsme líčovali stále dokola. Přesto vyrobily holky krásné věci. Různobarevné šváby i střechy. Pamatuji vesničku ve vojenské zelené, dekadentní černo-červenou, sladce modro-růžovou, pidi domečky, dokonce i vybackfillingované stříšky.

Stala se nám nehoda, už vím jak situaci předcházet, švábi v takovém počtu potřebují v troubě ohrádku. Jinak utíkají a skáčou dolů z kachličky, když jich je tam moc. A to se nám stalo, jedni krásní zeleno-modří švábi spáchali sebevraždu, sklouzli z kachličky na topné těleso. Moc mě to mrzelo a tak jsem za ně nabídla alespoň šedozelené. Do příště jsem poučená. A pak jsem se ještě při vypalování několikrát opřela o troubu, takže jsem si i já odnesla něco z kurzu na památku, tetování výpalem.

A těch buchet co holky donesly, ani jsem nedojedla oběd, jak jsem se pořád něčím cpala. Jsou prostě úžasný a já si to užila i přes všechny ty pekelný překážky. Ale příště buď zprovozníme klimatizace nebo bude kurz v jiném ročním období :D

Kurzy v Liberci vždy propojuji s návštěvou rodiny v Turnově. A tak výlet do severních Čech je srdeční záležitost. Strávila jsem krásnou sobotu s malým bráškou a druhý den se pro mě stavila Janča s Míšou a vyrazili jsme do Liberce.

Na místě už byli skoro všichni, Míša Pecková zářila a její malý Kubík spokojeně pokukoval po všech těch tetách kolem.

Začali jsme dezertem 😀 Janča mi upekla k narozeninám dort a úplně mě tím dostala, protože jsem je měla před 14 dny a neočekávala jsem žádné dárky ani gratulace. Tak jsem sfoukla svíčku a hned jsme si ráno mlsly a pak se pustily do tvoření. Všechno ubíhalo příjemně a svižně.

Holky vytvářely krásné barevné kombinace a Zuzka měla výborný tip, jak usnadnit pečení střech. Ivča mě zase pobavila jejím odlehčeným strojkem a rychlozpracováním hmoty. Žádné zbytečné chytání hmoty pod strojkem a opětovné vkládání, prostě hmota jezdí dokola sem a tam a Ivča ji v průběhu překládá :D

Ještě bych chtěla dodat, že jsme měli příjemné chladné a deštivé počasí. Normálně to nemusím, ale po předchozích vedrech to byla příjemná změna. A Kubík byl hodné miminko, už se hodně zajímal, co se děje kolem a chtěl pořád vidět. Domluvili jsme se, že budu mít výklad, když se krmí. Občas nám zaplakal, ale zjevně je zainteresovaný do polymerové hmoty už v tomto věku, takže jej utišily pohádky z fimování. Například ta jak dvě barvy blendovaly nebo o proužcích a puntících.

Všechno uteklo až moc rychle, a tak jsme začaly uklízet. Od Míši Karáskové jsem dostala krásnou žirafí lžičku, kterou teď s oblibou používám na cukr do čaje. Od Míši Peckové zase úžasné vločkové náušnice, které mohou být dlouhé i bodovky.

Také jsem dostala záplavu malých přebytečných stříšek, pro které mám už nápad na zpracování.

Jsem ráda, že jsem potkala všechny ty známé tváře, tak jak se u Míši setkáváme a ještě raději, že dojely i ty, které jsem delší dobu neviděla jako Zuzka nebo Oli. Těším se na další příjemné a taky skoro rodinné setkání v Liberci.

PS: Velký dík Janči nejen za dort ale i za odvoz až domů =)

Zrovna jsem se vrátila z dovolené v Mexiku. Bylo to jako skok do studené vody. Z tepla do zimy, jiný čas a taky mě čekal za týden kurz švábů v pražské PPS. Těšila jsem se a zároveň byla nervózní. Nemohla jsem se srovnat s časovým posunem a taky přišly jisté cestovatelské potíže. Všechno jsem si na kurz nachystala, předpekla formy, zopakovala postup, připravila pomůcky.
Ráno jsem si přivstala, půlku potřebných pomůcek zapomněla doma a málem nestihla vlak 😀
Kurz byl plný, začali jsme svižně a v tom duchu se nesl celý workshop. Přišly známé tváře, bylo to příjemné setkání. Ivanka mě zachránila, půjčila mi podložku, kleště a na závěr mi věnovala i svačinu. Skončili jsme téměř včas, což je neuvěřitelné v takovém velkém počtu. A výrobky byly překrásné, z barevných kombinací přecházel zrak, střechy byly sestavené v malebné vesničky, švábi už jen čekali na dokončení závěsu a puntíky. Byla jsem moc pyšná na tuto skupinu, všichni ponoření do práce, chvílemi bylo slyšet jen tikání trouby. Vypalování výrobků šlo jako po másle, protože přicházely šperky včas. Postupně jsem obcházela jednotlivé stoly a účastníky, nebylo co vytknout. A už jsem to jednou psala, ale ty barvy byly zase úchvatné, až mě to samotnou nakoplo a řikala jsem si, jestli ještě večer nebudu tvořit.

Zhřešila jsem, protože ani z tohoto kurzu nemám žádné fotky a je to hrozná škoda, protože výrobky byly skvostné a společnost ještě lepší. Jako první chci pochválit Mirku, ona je fakt dobrý základ každého kurzu, kde je ona, nikdy není nuda. Navíc se svoji čokoládovo-karamelovou kombinací skládala opravdu pidistřechy a vyrobila lahodný pár švábů.
Jinak jsem šla na kurz celkem nervózní. Bylo plno, a taky se dostavily celebrity jako Petra Nemravová a Eva Hašková. S pobavením říkáme, že nejhorší je, když vám přijdou na kurz lektoři. Ale není tomu tak, bylo to super, obě mám moc ráda a mám radost, že si to užily. Evča tvořila tradičně ve svých barvách a její střešní brož je obrovská skoro jako Česká republika. Nemravka si zase zvolila dosti bláznivé barevné kombinace, které nakonec byly šťavnaté a živé, že bych je na sebe klidně hned oblékla. Obě dvě embosácky podváděly, ale já jim to odpouštím 😀 Zbytek účastníků, byl stejně šikovný jako již jmenované. Krásné barevné kombinace, některé střechy ze začátku trochu křivé, ale s každou další to bylo lepší a přesnější. Hlavně tu byly samé milé tváře, moc ráda jsem se potkala s Jájou a hezky jsme si popovídaly. Pak tu byli tací, které jsem možná viděla i poprvé, ale bylo nám fajn, jako kdybychom se znaly roky. K tomu kurzovna byla parádně vybavená, je to příjemné místo a já se těším, až se tam zase objevím.
Po kurzu se ještě objevily další výrobky účastníků na internetu, moc velkou radost mám za Marťu, která na kurzu ladila rovnost švábů a střech. Později mi posílala fotky, jak ještě pracuje na dalších doma a ti už byli vyladění k dokonalosti.

Někdy se to tak dobře sejde. V sobotu 5. 12 byl Mikuláš a tak jsem si naplánovala cestu do Turnova, k rodičům a za mladším bráchou. Zároveň jsem tu měla dvě přihlášené na kurz Švábů, které na kurz nakonec nemohly přijít a s lítostí mi psaly, že se omlouvají. K tomu má moje mamka v Turnově malý krámek, kde dělá opravy oděvů. Je tam super světlo, velký stůl. No prostě se to nabízelo. Tak jsem obě dvě dámy oslovila a domluvily jsme se, že si uděláme náhradní termín. Den předtím jsme s rodinou uklízeli šicí dílnuu, s bráchou jsme třídily špulky nití podle barev (pořádná pastva pro oči). A druhý den jsme si na tomto místě příjemně zafimovaly. Několikrát jsme se zapovídaly na různá témata, ale tentokrát to vedlo téma psí. Uběhlo to neskutečně rychle, byla to fajn neděle. Navíc prostory posloužily dobře, takže je možná ještě někdy takto využiji.

Některé účastnice na švábech pořádně zapracovaly a tady se můžete podívat na jejich výrobky a inovace.

Byl to po delší době kurz, který jsem učila na živo. Po dlouhé sérii online výuky jsem se nemohla dočkat až budu učit zase offline. A taky jsem z toho měla trochu obavy, aby vše dopadlo dobře a účastnici byli spokojení.

Kurz se konal v červnu a zastihli nás pořádný vedra. Takže nám to slušně ztěžovalo práci s hmotou. Přesto si nikdo nenechal zkazit náladu a vládla příjemná atmosféra. To platí o všech kurzech, o kurzu v Praze, Liberci i Brně. Přesto každý byl trochu jiný a všechny mě nadchly.

Připravovala jsem se na kurz pečlivě, vyzkoušela barevné varianty a vytvořila různé vzorečky jak barev, tak použití textur. Nakoupila jsem komponenty ve všech běžně dostupných galvanizacích a taky broušené ohňovky s listrem v různých odstínech, aby měli lidé na výběr (a taky, abych se v tom mohla přehrabovat :D). A na závěr malé dárečky pro účastníky, tady tyto vyšinuté zmutované včely, které mohou sloužit jako vtipná pomůcka na polymer nebo špendlík do nástěnky.

Další dny mi zabralo focení a sepisování návodu. Nakonec je dlouhý 13 stránek, ale beru to, že už to k mým kurzům prostě patří a těší mě ho vytvářet.

Pak už jenom čekat, kolik lidí se přihlásí. Byla jsem nadšená, kurzy byly plné rychle. Nepříjemné překvapení přišlo, když se začali lidé zase postupně odhlašovat. Doteď jsem nepřišla na to, čím to bylo. Někteří se omluvili z důvodu nemoci, ale byli tu i tací, co se vůbec neozvali. Možná je vytáhlo ven léto a sluníčko, protože nás zrovna čekaly pekelně horké dny.

Největší pokles účastníků jsem zaznamenala v Praze. Nakonec se nás sešlo 7 i se mnou. Chvilku se zvažovalo i zrušení kurzu, ale všichni jsme se už těšily. Na to, co nám chybělo do nájmu jsme se společně složily.

Před kurzem proběhla ještě velká operace s troubou. Svoji jsem měla odvezenou pryč, a tak mě opět zachránila Petra Kejlová. Není to totiž poprvé, co jsem si od ní něco půjčovala a prý má doma i další spotřebiče 😀 tak uvidím, co se mi ještě bude hodit. Každopádně nakonec trouby v DDM na Andělu šlapaly jako hodinky, tak ji nebylo ani potřeba.

V prostorách keramické dílny byl příjemný chládek, narozdíl od výhně venku. A taky nezvykle ticho. Tak pilnou skupinku jsem nečekala. Pracovaly tak pilně, že když jsem se ptala na oběd, tak jsem měla pocit, že je vyrušuji. Ale jejich píle se vyplatila, šperky si dokončily včas a vše se rozpustilo před pátou večer.

Je pravda, že některé pražandy měli zájem o jiný termín, konkrétně ten, který jsem učila v Libereci. Např. Mirka Filipová se mě pokoušela uplatit dortem, což já bych se v jiném termínu klidně nechala.

Ale Liberec byl domluvený už s Míšou Peckovou dávno předem a hodně jsem se těšila, vždycky se tam sejde skvělá parta. Navíc jsem ten výlet propojila s návštěvou rodiny a ještě den předtím oslavila deváté narozeniny svého brášky. Velká škoda, že to vyšlo zrovna na sobotu, protože u Míši učila taky Ivanka Brožová a její věci jsou překrásné a sama je strašně fajn, tak jsem ostatním trochu záviděla.

Pak se mi dostalo krásného dárku od Míši, která mi věnovala jeden pár téměř hotových náušnic, které vyrobila u Ivanky. Mám to ale štěstí =)

Tento workshop se spíše podobal gurmánskému setkání. Janča dovezla svůj legendární quiche, holky zas ovoce a buchty a Ivka dokonce i dort. Takže mezi přejídáním se a vykecáváním jsme se pokoušeli i tvořit. Celé jsme to v půlce ještě zabrzdily, když jsme šli na oběd (do irské restaurace Black horse, kde jsem si dala výtečnou melounovou polévku, aby se do mě ještě vešel kus dortu). Navíc opět bylo pěkné vedro. To nic není, protože jsme měli ještě společnost Kubíka, málého fešáka od Míši, která ho co dvě hodiny ještě stíhala kojit.

Časově jsme docela přetáhli, ale zase jsme si popovídali. A řekla bych, že z tohoto kurzu si holky vzaly nejvíc, protože později posílali své nové vlastní výrobky, jak uvidíte později. A z toho mám samozřejmě velkou radost.

Na kurz jsem jela úplně rozjařená, protože noc předtím jsem strávila ve společnosti lidí, které jsem delší dobu neviděla a bylo to super. Tak jsme s Kačkou ráno nachystaly stoly a očekávaly příchod účastníků. Zde se sešlo nejvíce lidí a taky ti nejukecanější 😀

Vznikaly úžasné barevné kombinace. Jak už to bývá, hodně lid dělalo oblíbenou kombinaci nebo si šli tzv. do trika, tedy vybíraly barvy, které mají zrovna na sobě. Monika byla otevřeně prohlásila, že si udělá kombinaci přesně k šatům, které má na sobě. Mirka zase, že si přesně koupí něco k tomu, co si na kurzu vyrobí (a po kurzu šla fakt nakupovat ještě do Vaňkovky). Mě naprosto oslovila kombinace téměř neonově růžové a šedé a Kačky blend v tyrkysové a modré v kombinaci se zlatou byl taky luxusní. Jinak jsme si hodně povídaly, já jsem každého obcházela a vykecávala se. Občas někdo nedával pozor, občas jsme smály jak potrhlý 😀 Jestli jsme předchozí kurz v Liberci přetáhli, tak pak nevím co tady v Brně. Z toho jsem vydedukovala, že délka kurzu se přímo odvíjí od ukecanosti jejich účastníků. Takže někteří už museli odjet dřív, jiný zůstali a dokončovali do pozdních hodin. Kačka organizátorka se vzpírala, že už nemůže, tak jsme to společnými silami dotáhly do konce. Byla jsem úplně hotová a nabitá současně, že jsem měla chuť tvořit, hned jak jsem dorazila domů. Nakonec jsem usla jak mimino.

Někteří si odnesli již hotové šperky, jiní dokončili až doma. Další se pustili do vlastních variant a propojili techniku se svými nápady. Vznikly tak nové osvěžující šperky.