Polymer Week začal v neděli 2. července 2017, jeho realizace byla umístěna do velkých industriálních prostor plzeňského Depa 2015, kde se pořádají nejrůznější kulturní akce. Program byl dán už od neděle, přes den se střídaly celodenní kurzy a kratší 3hodinová dema s různými. Účastníci se mohli přihlásit na kurz či demo dle své chuti či finančních možností. Mezi lektory figurovaly známé polymerové ikony i méně známí a lokální polymeroví umělci, některé projekty byly technické, jiné spíše designovky, takže bylo opravdu z čeho vybírat.

V prostorách Depa byla připravena stanoviště pro kurzy a dema, dohromady celkem 4 stanoviště. Pak tu byla Free clay zóna pro účastníky a veřejnost. Dále obchůdek z polymery a show room s ukázkami LC nástrojů. Obchůdek s korálky a příslušenstvím, přechodně obchod s papírovými výrobky a makrónkami. Skleník s výstavou šperků od polymerových umělců z celého světa. VIP zóna – odpočívárna pro lektory a organizační tým.  Fotostěna a vývěska s fotkami z akce. Zadní část se třemi velkými troubami pro vytvrzování výrobků. Pingpongový stůl pro aktivní odpočinek a zázemí s kavárnou, kde přes poledne byly i obědy. Barely s vodou na každém rohu, aby nikomu nic nescházelo. Gerard, manžel od Sylvie Peraud vytvořil i malé prodejní místo šperků.

Mezi prvními jste si zde mohli zakoupit první číslo časopisu Polymer Week, který vznikl současně s touto událostí, je plný návodů a povídání o polymeru, navíc pěkně silný, tištěný na lesklém papíru. Ti, co si ho zakoupili, tak využili příležitosti a nechali si články od autorů podepsat.

Po registraci jsme dostali placku s jmenovkou a Goodie bag, tašku s šikovnými pomůckami a nejrůznějšími dárečky. Byl tam například řezák, váleček, nějaké hmoty, sítotisková šablona, různé komponenty, časopisy a další. Takže jsme si nemuseli vozit ani základní pomůcky, LC strojky byly připravené na pracovních stolech společně s pracovní kachličkou. Hmoty byly pro všechny účastníky zajištěny. Za mě velké díky firmě Staedtler za FIMO, která nám na kurz poskytla. Stačilo si přivézt extra pomůcky na konkrétní kurzy. Na začátku workshopu jsme dostali i fotonávod, do kterého jsme si mohly zapisovat poznámky. Kurzy byly také tlumočené, pro ty, co neovládají cizí jazyk.

Foto: Připravené prostory a goodie bags – dárkové tašky pro účastníky

Nemohu říct svůj osobní poznatek ke všem kurzům. Některé jsem absolvovala, jinde jen nakoukla. Celý kurz jsem poctivě tvořila pouze u Noelie Contreras a bylo to super. Technicky velmi zábavná záležitost a výsledkem jsou úžasné boxy s barevnými perforovanými vrstvami, které se překrývají. Noelia jim říká Okna do snů. Noelie většinou mluvila španělsky, překládal ji její přítel Alex do angličtiny a z té bylo překládáno Veronikou Sturdy do Češtiny. Byli tak sehraní, že občas Alex předběhl Noelii a rovnou povídal. Nebo Noelia mluvila anglicky a on pak nevěděl, jestli to má přeložit do Španělštiny. Dokonce jednou Veronika popsala, to co dělá Noelie česky a pak teprve Alex překládal do angličtiny. Byli prostě báječně sehraní, tak vše šlo jako po másle.

Také jsem byla přihlášená na Sylvie Peraud, její projekt je jeden z nejobdivuhodnějších. Její brože se skládají z více dílků, na kterých je úžasná a hravá povrchová technika, kterou využijete i v jiných projektech a pak ten její dokonalý mechanismus vyměnitelných prvků, to už je hotová inženýrská práce. Navíc Sylvie je velice pečlivá, vše důkladně vysvětlí a na vše je připravená, pod jejím profesionálním vedením je radost tvořit.

Napůl jsem byla i u Donny Kato, předtím jsem vedla kurz Vovcí pro děti z dětského domova, a tak jsem myslela, že už Donnu nestihnu. Martina Malášková zrovna překládala Donnu a byla titulována její asistentkou. Jelikož na svém projektu nestíhala a já se zrovna zapojila, tak z toho vznikl společný projekt. Takže Donna byla pobavená, že její asistentka má asistentku, polymerového otroka – mě. Ale mě to nevadilo, měla jsem radost, že si můžu trochu tvoření pod Donnou taky užít, protože ona je ikona a já zbožňuju její formu výkladu. Mluví tiše a pomalu, což vzbuzuje značný respekt a ticho účastníků, je to prostě dáma s velkým D.

To jsou tři kurzy, které jsem absolvovala. Na ostatní jsem se šla jen mrknout, abych pochytila atmosféru a mohla se o ni s vámi podělit. Rozhodně nešla přehlédnout práce Fabioly Peréz, stejně jako její fešný syn David. 😀 Já vím, že to zní divně, ale kdo ho zahlédl, tak ví, o čem mluvím. Kdo s ním mluvil, tak ví, že je stejně milý jako hezký! Fabi měla projekt plný krásně laděných barev a jemných textur. Stůl plný barevných receptur vedl účastníky ke krásným barevným kombinacím.

Lisa Pavelka zářila na svém workshopu stejně jako její šperky. Elegantní, třpytivé kousky nakonec lapily každého, kdo v sobě našel malou straku. Její technika s metalickými fóliemi je lehká, velice hravá a relaxační. V kombinaci s magic glosem a komponenty můžete vytvořit šperk, který více připomíná dichroické sklo než polymer.

Mezi lektory se našla i mužné zastoupení a to přítel od Noelie, Alex Hernandez. Jeho steampunkový šperk s budíkem a všemi těmi hadičkami přilákal spoustu lidí. Je to zase nová oblast tvoření, navíc, kdo by tomu mohl lépe rozumět než chlap. A doopravdy i výklad byl nepodobný obvyklému ženskému výkladu. Bylo to víc technické a teoretické, než se přešlo na praxi. A bylo příjemné si to zažít i z toho mužského pohledu. Výsledky byly super, podle mě by se do polymeru mělo pustit více mužů, protože by nás pak mohlo čekat spousty nových jiných výrobků a technik. Výrobek se velice povedl Dáši K., která je proslulá svými tradičními i netradičními prsteny. I tentokrát umístila celý mechanický objekt na prsten a ještě k tomu se to celé točilo, aby to nebylo málo.

Kurz měla i Lucy Štruncová a to na krásné designové pralinky, které se pyšní svým hladkým kulatým vzhledem a jednoduchými motivy. Je neuvěřitelné, že vedle všech organizačních záležitostí stihla ještě vymyslet a uskutečnit celodenní workshop. I když ji ze začátku nepřálo a hmota se projevila na formách nevyzpytatelně, tak Lucka přišla na způsob, jak to okamžitě vyřešit, a tak mohli všichni směle pokračovat dál. A nakonec si odnášely krásné pralinky a jejich polotovary, které jistě nebudou dlouho čekat na své navléknutí.

Poslední, nejnáročnější den si vysloužila Eva Hašková. Možná se to zdálo trošku za trest, protože každý den spoustu nových informací a práce na polymeru unaví. Možná si ho vysloužila proto, protože je profík a ví se, že ona to vždycky zvládne. A také dostála své pověsti. Na rozdíl od jiných kurzů, tady se nejednalo o šperky, tady se tvořilo v úplně jiných rozměrech. Nádherné organické vázy jim kvetly pod rukami, rodily se postupně ze základních forem až po propracovaný organický design. Kdo chtěl, mohl si vyrobit i šperk stejnou technikou, který Eva předvedla v krátkém závěrečném demu. Eva si zkušeně odučila kurz přímo v angličtině a podle mě zasáhla mnoho polymerových srdcí, protože velké objekty jsou pro většinu úplně nová zkušenost.

Také nemůžu vynechat svůj kurz Polymerových Sasanek, který těžko mohu posuzovat stejně jak ty předchozí. Ale z pohledu lektora mohu říct, že jsem měla šikovné a trpělivé studenty. Všichni si dokončili svůj šperk a to včas a všem se krásně povedl. Sasanky patří spíše mezi designovky než mezi kurzy technické. Přesto se v nich najdou zajímavé informace o průsvitnosti a flexibilitě hmoty, což si všichni na místě vyzkoušeli. Ještě mohu vyhodnotit, že v oblibě je stále tyrkysová/modrá, protože většina si zvolila tuto kombinaci. Výjimkou je Martina Z., která si vybrala zářivě červenou, která dopadla taky skvěle. Na kurz přišla i Eva Hašková, za což ji jsem opravdu vděčná, ač o tak možná nevnímala, já ji brala jako velkou oporu =)

A to byly pouze kurzy, někteří lektoři měli dokonce více kurzů. A pak tu ještě byla dema, u kterých nešlo jen o klasickou ukázkou. Účastníci si mohli vše vyzkoušet, vyrobit, šlo vlastně o kratší kurzy.

Zahajovací demo bylo od Martiny Burianové a ta nasadila laťku velice vysoko. Její techniky jsou krásné, organické. Výrobky jsou precizní, demo mělo velkou obsazenost a účastníci odcházeli spokojení.

Další demo měla Lucy, hravé, barevné se šablonami, s nimiž si účastnici mohli práci vyzkoušet a otestovat si, jaká kouzla se s nimi dají tvořit.

Další z českých měla demo Dáša Kakáčová na své proslulé prsteny s leknínem. Obtížnost tohoto projektu je samozřejmě srovnatelná s klasickým workshopem, tak se demo značně protáhlo. Ale nikdo nelitoval. Prstýnky byli impozantní a pro mnoho lidí doposud neprobádaná oblast.

Demo měla připravené i Lisa Pavelka na falešnou raku techniku, která se používá v keramice a na polymeru vypadá taky úchvatně.

Další zahraniční demo bylo pod vedením Španělky Miryam Mardones. Přívěsky s drobnými symetricky rozloženými puntíky vytváří složitý vzor. Jak tohoto vzhledu docílit prozradila účastníkům svého dema.

Dema byly především českou doménou, a tak nesměla chybět Ivana Brožová, se svojí květinovou broží, kde poodhaluje jednu ze svých úspěšných a používaných technik.

Ve středu jste mohli vyzkoušet motané šperky s Evou Haškovou, které již v minulosti slavily mnoho úspěchů a večer indiánské vzory s Janou Honnerovou, které vypadají úžasně jak na šperku, tak na boxu, který tam měla ukázkou.

Téměř celý den jste mohli strávit ve společnosti Míši Peckové, která ukazovala jak pracovat s jejími sítotiskovými šablonami na polymeru.

Já a Kristýna Adámková jsme dostali zcela jiné publikum. Na mé třpytivé ovečky a její rybičky přišly děti z dětského domova v Ledce. Přidaly se i děti, které zrovna byly v areálu. Obsypaní třpytkama, ale šťastní, si každý ňuňal svoji Vovec útočnou.

Dema uzavřela Veronika Sturdy se svými sítotiskovými šablonami, kterou jsou momentálně hodně v kurzu. Její motivy jsou krásně, jemné a účastníci měli možnost si je vyzkoušet pod jejím vedením.

Na návštěvu přijela také Bettina Welker, tentokrát sice neučila, ale měla své výrobky ve výstavce a věnovala také dárky do tomboly.

Určitě mi věříte, že to byl velký zážitek. Atmosféra úžasná, všichni přišli tvořit. Perfektní bylo, že jste mohli potkat všechny ty polymerové celebrity, ale také své polymerové přátele. Zase se potkat, pokecat, společně si tvořit. Také jste mohli potkat spoustu lidí, které znáte pouze jenom z internetu. Pro mě byla velmi příjemným setkáním Cara Jane a také Ludmila Bakulina, která přijela až z druhé půlky světa. Takže všichni byli v rauši a nálada děsně nakažlivá. Tak nakažlivá, že nováčci ve free clay zoně nechtěli spustit z hmoty ruce. Mnohdy šli jen tak náhodou kolem a přijali pozvání si hmotu vyzkoušet. Nakonec tam seděli několik hodin a už byli úplně lapeni. Asi nejvíc ze všech naše babička =) teda Lucčina babička, ale my jí říkali naše. Kromě toho, že se starala o trouby, tak si také vyzkoušela něco vytvořit. Od té chvíle, každý den jste ji přistihli, jak si něco vyrábí a do toho říká, že už vážně končí? Vážně? Kdepak 😀 Pokaždé jsme ji načapali, jak něco nového tvoří. Asi to mají v rodině =)

Jinak co se týče ubytování pro lektory, to byla oáza pohody a klidu. Hotel Marriot je příjemné místo s chutnou kuchyní. Užili jsme si příjemný pokoj, i když to bylo pouze brzy ráno a pozdě večer. Člověk se aspoň dobře vyspal. Do depa jsme chodily pěšky zelenou promenádou a pak kolem řeky Radbuzy.

Když jsem neučila nebo nebyla účastník, tak jsem byla ve free clay zóně jako lektor. Dny ubíhaly rychle a postupně na nás přicházela únava. Nejen na lektory a organizátory, ale také na účastníky. Takový program vás trochu vytíží a počasí nám nepřidalo. Celé dny bylo teplo, sluníčko pražilo a prosklené tabule Depa nám zajistili saunu. Nikdo se však nenechal odradit, nikdo neslevil ze svých standardů. Přes den pomohl sladký dort, kafe či limonáda z kavárny. Bohužel s obědy to bylo slabší, neměli moc na výběr a mnohdy neměli ani dost porcí. Ačkoliv personál byl vstřícný, myslím, že naši polymerovou jízdu trochu podcenili.

Plno krásných fotek bylo vytištěno a pověšeno na šňůrky vedle fotostěny s balónky, tak si každý mohli vzít fotku, kterou chtěl na památku.

Když jste měli chvilku, mohli jste jít do skleníku uprostřed Depa a kochat se galerií polymerových výrobků z celého světa. Kromě jejich fyzické podoby ve vitrínách zde bylo také spousty velkoformátových fotek.

Také tu byly soutěžní výrobky Polymer week awards, které hodnotili lektoři, a tyto výrobky byly pak vyhlášeny a oceněny hmotnými dary. Vyhlášení proběhlo na čtvrtečním večírku.

Fotografie polymerových děl z výstavy ve skleníku.

Ve čtvrtek byla zahájena tombola. Koupit lístky jsme měli možnost v průběhu dne a kolem 18:00 hodiny už cinkaly skleničky s přípitkem a Lucy zahájila slavnostní večer slovy poděkování. Byly předány ceny ze soutěží a poté se přešlo na tombolu.

Lístků se prodalo hodně, protože výtěžek byl určen pro dětský domov v Ledce, a také proto, že tombolu prodávali fešní hoši Aleš s Davidem a těm se těžko říká ne 😀  Cen bylo spousta, takže téměř každý lístek vyhrával a povím vám, že se vybralo krásných 21.750 Kč, které si přišel převzít ředitel dětského domova.. Při převzetí velmi děkoval a pověděl nám něco o dětech z domova a k jakým účelům částka poputuje. Věřím, že ukápla i nějaká ta slza. Děti jsme měli v průběhu dne možnost poznat, dokonce si povídaly s Donnou. Prý se jim ty její velký korále líbily 😀

V průběhu tomboly jsme ujídaly chlebíčky, jednohubky, dorty a hlavně ty výborné koláčky, které byly součástí připraveného rautu. Poté jsme se rozprchly prohlédnout si výhry a také dokončovat své výrobku z dnešního dne.

Byl to týden plný polymerové inspirace, setkání a poznání. Sice jsem přijela domů unavená, ale s taškou nových věcí, plnou hlavou nápadů a nesnesitelným nutkáním něco vytvořit. Za mě to byla parádní akce, jistě nedokonalosti se jistě najdou, přesto velký obdiv a díky organizátorům, především Lucy, ale také všem překladatelům a lektorům. Nepochybuji, že je to teprve začátek a příště se máme zase na co těšit!

Mám z toho všeho obrovskou radost a také ze mě spadlo celé to těžké břemeno, které táhnu přes půl roku na zádech :). Bylo krásné se se všemi osobně potkat, přivítat účastníky dohromady z 21 zemí a také úžasné lektory, kteří na Polymer Weeku učili své špičkové projekty. Bohužel je to tak, že celý ten půlrok příprav je neuvěřitelně náročný a samotná akce ještě tisíckrát těžší, takže jsem sice po skončení na pár dnů odpadla, ale v hlavě už se mi rodí nové nápady…

Vydržet. Asi se to nezdá, člověk normálně nevidí, co vše je pro takovou akci potřeba zařídit a mnohdy už to bylo opravdu na hraně. Ponocování, poslední týdny mraky telefonátů, během hodiny desítky emailů, dostávala jsem zprávy naprosto všude a už jen odpovídat na ně mě stálo spousty času. Jediné, co mi pomáhalo, byla představa, že to celé klapne a také, že to za chvíli bude za mnou, i když se na to člověk těší.

Spousty objetí a úsměvů :). Bylo to krásné a cením si každého povzbuzení, či pozdravu. Na Polymer Weeku jsem opět po dlouhé době mohla být součástí komunity, z které jsem teď malinko při všech těch přípravách vypadla. Někteří účastníci si mě pamatovali jen jako malinkou na Fimošíleních, o to hezčí bylo se se všemi opět potkat. A stejně tak lektoři, které jsem buď měla tu čest poznat poprvé, anebo opět vidět po několika letech.

Upřímně, těsně před akcí jsem si říkala, že do toho podruhé už nejdu. Člověk musí spousty věcí omezit, soustředit se jen na to podstatné, nebyla jsem si půl roku snad ani zaběhat a zacvičit :D. Jenže na Polymer Weeku, kdy člověk vidí všechny pospolu, je přímo v té kreativní a inspirativní atmosféře a při odjezdu účastníků se mu derou slzy do očí… tohle jsou ty momenty, kdy to celé stojí za to. A také jsem dostala desítky zvědavých dotazů, kde bude akce příště a jak to bude asi probíhat. Takže to snad i vypadá, že ten druhý ročník dáme. Pokud si seženu asistentku a zvládnu udělat maturitu :D.

Jedno velké díky. Za podporu, za krásná slova, za zpětnou vazbu a za účast, která předčila všechna má očekávání. Není nic krásnějšího, než se se všemi potkat na živo. Dát stranou všechny sociální sítě a být pospolu. A to je pro mě ten hlavní motor a důvod, proč jsem se do Polymer Weeku vůbec pustila. A věřím, že i důvod pro lidi, proč na takové akce jezdit. Za poznáním, za inspirací a za ostatními clayery. Děkuju!

https://www.facebook.com/polymerweek
http://polymerweek.com/

Tuto reportáž s rozhovorem pro vás připravily

Dana Fruitensse a Martina Malášková

Historický špejchar

Jak už jsem psala dříve, tak se v březnu koná Historický špejchar, kde se potkáme na polymerových mandalách. Víkendová polymerová akce se třemi českými a jednou zahraniční lektorkou.

Odkaz na událost na FB: https://www.facebook.com/events/202237856903235/

Polymerový klub a klubovna

Pak se tu rozjíždí další krásný projekt, který máme na svědomí já a Daniela Klein. Je to Polymerová klubovna, místo pro polymerové závisláky, které se co nevidět chystá v Brně. K tomu přidružený Polymerový klub, který zatím máme na FB. Poslední dobou jsem pracovala na drobných kresbách a našem novém logu.

Facebookové stránky klubu: https://www.facebook.com/Polymerov%C3%BD-klub-336642166701557/

Polymer week

A pak je tu tato velkolepá akce, asi největší polymerová událost v ČR za poslední dobu. Plno mezinárodních lektorů i lokálních, celodenní kurzy i kratší 3h dema a doprovodný program. Polymer week organizuje Lucy Štruncová a LC tým. Registrace probíhá 14. února, tak to nepropásněte.

Ode mě tam najdete celodenní kurz na nový projekt Polymerových sasanek a také workshop, na který můžete vzít i své ratolesti, protože si budeme vyrábět oblíbenou Vovec útočnou.

FB stránky akce: https://www.facebook.com/polymerweek/?fref=ts

Tak se tu mějte krásně,
pokud to půjde, tak napíši i nějaké zážitky z cest.

Vaše Fruit

LC ateliér je projektem Lucy Štruncové a jejího LC týmu. Nachází se v Plzni v areálu DEPO 2015 a je určený všem polymerovým a kreativním tvůrcům. Nabízí kurzy, programy pro školy i polymerové vybavení a mnoho dalšího. Je to místo stvořené ke tvoření.

Slavnostní otevření bylo naplánované na 21. ledna 2017 a tak jsme se domlouvali, jak si uděláme výlet a vyrazíme společně vlakem z Prahy do Plzně. Bohužel, většina propadla angíně, chřipce, rýmičce či jiné otravné nemoci, tak už to vypadalo, že vyrazím sama. Měla jsem štěstí, že mě nakonec do auta přibrala Růženka. Že prý jedou čtyři a ještě se vejdu. Seznámila jsem se osazenstvem a zjistila jsem, že je všechny znám již virtuálně z Polymerové školy, že jsem byla jejich pančitelka. O chvíli později jsem se dozvěděla, že vlastně všechny jsou v LC týmu a budou učit workshopy při otevření ateliéru. Mé žákyně mě přerostly, stala jsem se studentkou vlastních studentek 😀 Hezky jsme se nad tím pobavily a nechaly se unášet do Plzně.

LC ateliér se nachází v industriální hale bývalého depa. Je to tam obrovské, ateliér vypadá jako krabička v takto velkém prostoru, který současně vyplňovala výstava Má plast. Také tu dělají výtečnou kávu v místní kavárně, kde jsme ve volném čase trápily baristu 😀 Přijeli jsme totiž docela brzo a tak jsme stihly ještě ten ruch při dokončování příprav, ve kterém všichni pobíhali sem a tam.

LC lektorky se šly připravit, protože přicházeli první návštěvníci.  První teda ne, první byl Jenda a prý mu dokonce museli jít otevřít, protože tam byl dřív než všichni Štruncovi 😀 S Jendou jsme se přivítali a poté šel na polymerový workshop, kde s Růženkou vyráběli polymerové boty. Což bylo super, protože konečně jste si mohli vyzkoušet něco jiného než šperk. Jendovi se povedl parádní střevíc 😀 a tak jsme si říkali, že je to jak na titulku z bulváru:“Polymerový Jenda přistižen v Plzni, jak plete střevíc! Co asi zamýšlí?“. Dalším kurzem tu byly vrstvené korále s Hankou, které mě hodně lákaly, ale odolala jsem, abych mohla prozkoumat vše, co tento den nabízí. Návštěvnicí usedli a ostýchavost zmizela, hned jak si poprvé osahali hmotu.

Šla jsem se přivítat s Lucy, i z ní spadla ta největší nervozita. Později už vesele nosila brášku po areálu a užívala si svůj den.

Ve volné chvíli jsem byla omrknout polymerovou výstavu. Pro ty, co si neumí představit, co se dá s polymerovou hmotou dělat, to muselo být ohromující. I mně se moc líbíla. Také tu byl obchod s LC pomůckami, pan Štrunc ochotně vysvětlil, co je k čemu určené a jak se to používá.

Ve 12:30 bylo zahájeno oficiální otevření ateliéru předmluvou p. Štrunce a pak několika slovy Lucy Štruncové završené přípitkem. Zahájení proběhlo vesele, nejdřív vypadl zvuk, pak Lucka mluvila za šustění papíru a nakonec nechtěly bouchnout konfety, které nás dělily od vstupu do ateliéru.

Vkročila jsem dovnitř jako první, z čehož jsem měla radost jak malá holka. Lucy nám pověděla něco o zátiší ateliéru a o tom, co se v něm chystá. Všechno vypadalo skvěle a mě zajímalo, co se skrývá za tím závěsem vpravo? 😀 bylo mi řečeno, že bordel a to mě tak nějak potěšilo :D, že má můj soukromý ateliér a ten Lucčin něco společného :D

LC ateliér je umístěný v kontejneru, tímto způsobem vznikají nové prostory v areálu Depa 2015. Což jak nám Lucy pověděla, pěkně zdůraznili v novinovém titulku „V Plzni vznikají v kontejnerech ateliéry mladých tvůrců a firem“. To taky může zprvu vypadat jako, že umělci osidlují popelnice 😀 Taky říkala, že bude ještě pár úprav, protože v celé ČR byly vykoupeny nohy 😀 rozumějte, nohy od stolů. To už jsme se všichni náramně bavili.
Pak jsme probrali nějaké technické záležitosti, které jsme ještě úplně nevychytali. Například, že by lektor mohl učit k lidem zády 😀 případně by tvořil ve výloze a lidi by na něj koukali zvenku.

A pak už jsem se šla radši občerstvit, protože jsem po přípitku začala být nějaká moc vtipná :D. Byl tu pro nás připraven oběd, chlebíčky i sladkosti, ale věnečky byly jednoznačně nejlepší.

Po obědě se rozjely další dva workshopy, sítotisk Marcelkou a pavouci s Terezkou. I po obědě tady bylo plno a přišlo mi, že někteří se od dopoledne nehnuli z místa. Třeba ty dvě hezké tmavovlasé dámy, co seděly hned u vchodu. Ty byly i hodně šikovné a tipla bych, že už se z toho nedostanou 😀

A tak jsem tam zbytek dne pozorovala, užívala si atmosféru a taky vykecávala. Nejvíc asi s Nikolou Bruncovou, která je fotografkou (Linnette photography), s Lucy jsou kamarádky a úzce spolupracují. Tak jsme si nějak padly do oka, obě umělkyně na volné noze jsme probraly snad všechny strasti podnikání i nepodnikání od zerowaste až po vnitřní motivaci. A přišly jsme na to, že nefunguje vůbec, tak jak by měla a vlastně stojí docela za ho… 😀

Když už vše končilo, tak jsem ze scrapu šudlala polymerového šneka a nějak se mi ani nechtělo pryč, musely mě holky přemluvit.

S Lucy jsme se ještě rozloučily a jsem moc ráda, že jsem si otvíračku nenechala ujít. Lucce moc přeji, aby se ji tento sen nejen splnil, ale i pokračoval. Kdo ji trochu poznal, tak ví, že je to srdcařka, která se nebojí za svým jít ani dřít, takže takové hezké místo, jako LC ateliér si zaslouží.

Vlastně i my si ho zasloužíme a máme štěstí, že se o něj s námi podělí.

Vaše Fruitensse

Web Lucy Štruncové: http://www.lucystruncova.com/
FB LC Ateliéru: https://www.facebook.com/Atelier.Lucy/
FB LC Ateliéru: https://www.facebook.com/lucyclayatelier/

Ani nevím, kdo na tu hlášku přišel, protože jsem byla vedle v kuchyňce, když jsem zaslechla, jak se všichni vedle smějí. Zeptala jsem se, co je tak pobavilo a odpovědí mi bylo, že dělat polymery, to je jako být permanentně těhotná. Musela jsem se zeptat, jestli i Jenda je permanentně těhotnej a ten prý taky :D

Protože neumím počítat :D, tak se nás na sraz sešlo víc, než by se nás normálně vešlo. Ale my jsme všichni velmi skladní, proto dokonce i jedno místo zbylo. Brzy se všichni pustili do tvorby, ukázala jsem pár triků s Panpastely a zbytek na sebe dlouho nenechal čekat. Tentokrát to bylo docela různorodé.

Lenka donesla ukázat ručně šité bloky, které vypadali fantasticky, a pak vytáhla velké množství skleněných očí, které zakomponovala do svých polymerových desek pro ručně vyráběný blok.

Jenda vyráběl sovičkový cane, jeho trpělivost jsme všichni obdivovali, málokomu z nás se ještě dneska chce skládat nějaké vzory, přitom to k polymerům patří. Jendovi sovičky jsou navíc legendární.

A pak jedna zvláštnost, Evča dělala růžové mokume gane s kytičkama, tak jsme nevěděli, jestli není nemocná 😀 Moc nás to pobavilo a trochu jsme si z ní utahovali, kdy tento pokročilý kurz bude učit a jestli to bude stát do tisícovky nebo víc 😀 Nakonec z ní vypadlo, že bude mít polymerové dílny pro děti ze ZUŠ a ráda by vyšla vstříc. Tak jsme si oddechli, že je svět v pořádku. A to i přesto, že Bohemi vyráběla ze začátku pokémony :D

Já jsem mezitím nachystala občerstvení z darovaného jídla. Výborná buchta od Zuzky doplněná o pusinky a sušené ovoce od Mirky a k tomu cherry rajčátka 😀 Tuto bizardní kombinaci šlo zapít už jen grogem z griotky od Jitky. Fajnšmekři, pili griotku přímo v kávě.

Mirka F. zářila zase jako sluníčko a hlásala, že to má tak krásný, až je to nepokazitelný 😀 Do toho pózovala s PanPastely, že kdyby tato firma vydala kalendář, kde bude pro každý měsíc fotka jednoho Panpastelu, tak si ho Mirka určitě koupí, možná bude i na přední stránce 😀

Mirka Š. byla taky pořád vysmátá a prozradila nám své tajemství, jak na dobrou náladu. Že prý si umí dělat radost, na Vánočním trhu popije kde co a známé ji pak závidí dobrou náladu 😀 Takže základem je být nejen permanentně těhotná, ale i ožralá a pak se nemůže vůbec nic pokazit :D

Občas se nám tu objevily banánový barvy a zjistili jsme, že ta hnusná, ho-barva je vlastně strašně krásná. Kdo se ovšem pěkně sladil je Ivanka, která přišla v krásné fialové a do toho si hnedka udělala další korále.

Nejproduktivnější členem tohoto srazu byla Markétka, nejspíš protože pořád nežvatlala jako my ostatní a nadšeně s Luckou vyráběla.

Konečně jsem pochopila, že dělit ubrousky napůl není pro každého 😀, že to dělají akorát blázni. Taky jsem chytla nějakou děsnou rýmu, takže mezi posmrkováním jsem stihla dokončit pár tapírů čabrakových, kteří byli ihned adoptováni =)

Takže díky všem, že jste došli a přispěli tak k tomuto pohodovému dni!

A tady je zbytek fotek, které také stojí za prohlédnutí.

Čabrakadabra. Vaše Fruit

Ačkoliv už žezlo přebrala zima, tak my jsme si v Liberci s Martinou Burianovou užili ještě celý den Babího léta.

Kurz se konal v krásných prostorách obchůdku Krasohled a všude z regálů na nás přesvědčovaly různé kreativní pomůcky a materiály, ať si je koupíme. Všichni jsme se moc těšili, až to začne a Martina nás přivítala s úsměvem a malou trémou, zatímco jsme obdivovaly její výstavku šperků

Byly nádherné, všechny měly základ v jedné technice, avšak každá variance byla originální a precizně zpracovaná.

Pak jsme se přesunuly ke svým místům a dostali své první instrukce, namíchat si barvy a vyrobit blendy. Měli jsme předem určené odstíny, osobně mi vínová (alizarin) moc nejde přes prsty, tak jsem nenápadně vmíchávala fialovou 😀 hlavně nenáápadně. Libuška vedle mě taky rebelovala a pěkně tam dala růžovou alá ružový panter. Bohužel se jí to všechno připálilo a tak nakonec z růžové byla vínová a tomu se říká karma 😀 Já jsem musela být v minulém životě moc hodná, protože mně byla fialová odpuštěna.

Martina nás provázela technikou a každý další krok byl návykovější a zábavnější. U některých z nás se rozvinulo OCD a nemohli jsme téměř přestat. Vznikaly všem krásné plátky, že do nich bylo až škoda řezat. Libuška navíc promítala do hmoty svoji nemoc z povolání, takže se tam začaly objevovat páteře a kusy masa, ona je hrozně roztomilá, ale někdy vážně trošku děsivá :D

Do toho nás obcházela Ivanka, která je součástí organizátorského týmu. Ani netvořila, jen se starala o trouby a poctivě nás vykrmovala bábovkou, výborným quichem od Janči a taky domácí paštikou od Martiny. Prostě plný servis, jídlo za vámi chodí skoro až do pusy.

Práce nám šla dobře, Martina nás zásobovala různými pomůckami a překvapeními, které vytahovala ze své klokaní kapsičky. Měla pro nás připravené všechno, dokonce i jehly očkaté 😀 A to nemluvím o spermiích na šperku a celé konverzaci, která poté následovala 😀 To ani nemůžu tady napsat, to se musí zažít.

Vše jsme stíhaly a postupně se začaly rýsovat hotové výrobky a většina z nás si jej odnesla na krku domů. Musíte totiž uznat, že jsou vážně parádní.

A jelikož, byl tento kurz prvním kurzem Martiny Burianové, tak vás určitě bude zajímat, jaké to bylo pro ni.

Čtěte dále!

Výrobky z obou kurzů jsou nádherné, uvnitř pláču, že jsem o to přišla.

Plačte se mnou! Je to nádhera.

Na konci kurzu měli účastníci ukázat, jak se jim to líbilo.

Ruce byly nahoře!

Pak přišlo balení, to je vždycky takové smutné, nikomu se domů nechce a někteří zmateně hledají své výrobky, které mají přímo před sebou 😀

Přesto účastnice září při odchodu radostí, protože

mají své výrobky hotové.

A Fabiola? To je srdečná bytost. Vešla jsem na konci kurzu prakticky nepozvána a ona mě hned objala s obrovským úsměvem na tváři.

Nejen kvůli technikám se oplatilo jít na kurz. Ale hlavně i kvůli Fabiole samotné. Učí prakticky beze slov, její ukázky jsou tak názorné, že vše pochopíte a její úsměv je tak vřelý, že s ní chcete strávit svůj den.

A tady úsměv od Fabioly Peréz a organizátorky Verči Sturdy.

Na závěr velké díky Dance Klein, která byla na kurz a udělala mi taxíka do Brna, což byl skvělý důvod se přifařit a udělat tenhle „sneak peek“. Velké díky taky Verči Sturdy, která mě nevyrazila, když jsem se tam objevila jako větřelec paparazzi a ještě mi nabídla bábovky na cestu. A také Fabiole, která ze mě sejmula nervozitu svým laskavým přivítáním. 

Všechny, co jsem potkala na kurzu jsem moc ráda viděla =)

A milí čtenáří, doufám, že jste se příjemně pokochali!
Vaše Fruitensse