To je ve zkratce to, co se odehrávalo na Polymerovém špejcharu, který zorganizovala Verča Sturdy. Špejchar proběhl 17.- 19. března v Dubči, program nabízel čtyři krásné workshopy, které vyučovaly Veronika Sturdy, Eva Hašková, Fabiola Peréz a já.

Už od příjezdu byla prča. Před špejcharem se začaly houfovat nedočkavý účastníci a Verča Sturdy, organizátorka nikde. Venku bylo hnusně, pršelo a ona měla klíče. Nakonec jsme na ni nečekaly dlouho. Přivezla i Fabiolu Peréz, polymerovou umělkyni ze Španělska a celou její rodinnou posádku. Verču jsme přivítali vtípky o posouvání času a od začátku jasné, že víkend bude samá sranda.

Fabiola se vítala s každým s velkým úsměvem a radostí. Všichni jsme se na ni těšili. Prostory špejcharu jsme rychle upravily na polymerová pracoviště.:D S Evčou Haškovou jsme si šly připravit své kurzy, které byly na programu dne. Po oficiálním zahájení jsme se pustily do tvoření.

Prostě žádné zahálení. Přijedete v pátek po práci a šup rovnou ke strojkům. Odjedete až v neděli odpoledne, až absolvujete všechny čtyři kurzy a dlouhé hodiny tvoření v té nejlepší společnosti. Zapomente na čas stejně jako na své starosti 😉

PáPáteční den byl asi nejnáročnější, po pracovním týdnu byli všichni unavení. 😀 Například jsem omylem zaválela kus obalu od hmoty. A někteří to dokonce opakovaly u svých stolů 😀  Těm, co to už nemyslelo, bylo třeba poradit, jakým směrem vložit blend do strojku. Jiní mi zase napovídali slova, když jsem si je nedokázala při výkladu vybavit. Ale spolu jsme to zvládly, přes drobné tyto drobné překážky tu byly krásné výrobky. Někdo vyrobil víc než jednu a každá další mandala byla hezčí než ta předtím.

Ve stejné době učila Eva své Jarní pučení. Bylo mi líto, že nezbýval čas, abych mohla nakukovat, protože to rozhodně stálo za to.

SoVerča s Fabi učily až v sobotu, tak jsem se těšila, že se přijdu podívat. Měly to krásné, z kurzu Verči dýchalo jaro, což bylo fajn, protože venku pršelo a bylo pěkně hnusně.

A Fabiola všechny okouzlila svými roztomilými květinami a krásnými barevnými kombinacemi.

Hrkání strojků a tikání trub protkávaly rozhovory a výbuchy smíchu. Tento den byl završený tombolou, a pak si každý mohl tvořit a dokončovat, co chtěl.

My lektorky jsme pak zašly společně na večeři a povím vám, že sranda pokračovala i u stolu. Fabi nás naučila pár slov ve znakové řeči, já si pamatuji akorát „chudý“ a „úterý“. To úterý si pamatuji proto, že my, co znakovku neznáme, tak takhle spíš ukazujeme pohlavní styk. Takže když Fabi ukazovala pohlavní styk už asi po čtvrtý, tak to Verči začalo být divný a nakonec jsme zjistili, že je to úterý 😀. Po večeři jsme jeli spát, abychom ráno zvládly vstát (hlavně Evča :D).

NeV neděli jsme opět učily s Evčou. Skupina, kterou jsem v neděli měla byla trošku potrhlejší než ta předchozí 😀 Asi se přes ten víkend nějak rozdivočily. Dělaly si ze mě drzé srandičky, ale měly to tak krásné, že se na ně nemůžu ani zlobit. Bylo to hezké zakončení víkendu. Někteří se balili, jiní zasněně hleděli do trouby a sledovali, jak se vypékají jejich výtvory.

Pak přišlo loučení. Moc ráda jsem učila v této skvělé lektorské sestavě, velké díky Verči Sturdy za organizaci. Taky se mi líbilo, že se tu sjeli lidi z celé ČR a mohla jsem potkat i ty, které jsem opravdu velmi dlouho neviděla =). Byla to krásná akce a ještě posílám společnou fotku vypůjčenou od Fabi na závěr. 

Tak ahoj a snad brzy zase spolu u polymerů.

Ačkoliv už žezlo přebrala zima, tak my jsme si v Liberci s Martinou Burianovou užili ještě celý den Babího léta.

Kurz se konal v krásných prostorách obchůdku Krasohled a všude z regálů na nás přesvědčovaly různé kreativní pomůcky a materiály, ať si je koupíme. Všichni jsme se moc těšili, až to začne a Martina nás přivítala s úsměvem a malou trémou, zatímco jsme obdivovaly její výstavku šperků

Byly nádherné, všechny měly základ v jedné technice, avšak každá variance byla originální a precizně zpracovaná.

Pak jsme se přesunuly ke svým místům a dostali své první instrukce, namíchat si barvy a vyrobit blendy. Měli jsme předem určené odstíny, osobně mi vínová (alizarin) moc nejde přes prsty, tak jsem nenápadně vmíchávala fialovou 😀 hlavně nenáápadně. Libuška vedle mě taky rebelovala a pěkně tam dala růžovou alá ružový panter. Bohužel se jí to všechno připálilo a tak nakonec z růžové byla vínová a tomu se říká karma 😀 Já jsem musela být v minulém životě moc hodná, protože mně byla fialová odpuštěna.

Martina nás provázela technikou a každý další krok byl návykovější a zábavnější. U některých z nás se rozvinulo OCD a nemohli jsme téměř přestat. Vznikaly všem krásné plátky, že do nich bylo až škoda řezat. Libuška navíc promítala do hmoty svoji nemoc z povolání, takže se tam začaly objevovat páteře a kusy masa, ona je hrozně roztomilá, ale někdy vážně trošku děsivá :D

Do toho nás obcházela Ivanka, která je součástí organizátorského týmu. Ani netvořila, jen se starala o trouby a poctivě nás vykrmovala bábovkou, výborným quichem od Janči a taky domácí paštikou od Martiny. Prostě plný servis, jídlo za vámi chodí skoro až do pusy.

Práce nám šla dobře, Martina nás zásobovala různými pomůckami a překvapeními, které vytahovala ze své klokaní kapsičky. Měla pro nás připravené všechno, dokonce i jehly očkaté 😀 A to nemluvím o spermiích na šperku a celé konverzaci, která poté následovala 😀 To ani nemůžu tady napsat, to se musí zažít.

Vše jsme stíhaly a postupně se začaly rýsovat hotové výrobky a většina z nás si jej odnesla na krku domů. Musíte totiž uznat, že jsou vážně parádní.

A jelikož, byl tento kurz prvním kurzem Martiny Burianové, tak vás určitě bude zajímat, jaké to bylo pro ni.

Čtěte dále!

Výrobky z obou kurzů jsou nádherné, uvnitř pláču, že jsem o to přišla.

Plačte se mnou! Je to nádhera.

Na konci kurzu měli účastníci ukázat, jak se jim to líbilo.

Ruce byly nahoře!

Pak přišlo balení, to je vždycky takové smutné, nikomu se domů nechce a někteří zmateně hledají své výrobky, které mají přímo před sebou 😀

Přesto účastnice září při odchodu radostí, protože

mají své výrobky hotové.

A Fabiola? To je srdečná bytost. Vešla jsem na konci kurzu prakticky nepozvána a ona mě hned objala s obrovským úsměvem na tváři.

Nejen kvůli technikám se oplatilo jít na kurz. Ale hlavně i kvůli Fabiole samotné. Učí prakticky beze slov, její ukázky jsou tak názorné, že vše pochopíte a její úsměv je tak vřelý, že s ní chcete strávit svůj den.

A tady úsměv od Fabioly Peréz a organizátorky Verči Sturdy.

Na závěr velké díky Dance Klein, která byla na kurz a udělala mi taxíka do Brna, což byl skvělý důvod se přifařit a udělat tenhle „sneak peek“. Velké díky taky Verči Sturdy, která mě nevyrazila, když jsem se tam objevila jako větřelec paparazzi a ještě mi nabídla bábovky na cestu. A také Fabiole, která ze mě sejmula nervozitu svým laskavým přivítáním. 

Všechny, co jsem potkala na kurzu jsem moc ráda viděla =)

A milí čtenáří, doufám, že jste se příjemně pokochali!
Vaše Fruitensse

A ještě na závěr se musím přiznat: „Přiznávám se, že jsem sahala do krabice Evy Haškové a půjčila si liquid, který jsem nemohla u sebe najít.“ Ale není pravda, že bych její folii dávala lidem domů, aby si do ní balily svačiny 😀 to je čirá pomluva

Bylo to nesmírně pohodové a barevné. Společně jsme se přišly kochat barvami, pomazlit se s nimi, přijmout ty odstíny, které nemusíme, užít si ty, které zbožňujeme a objevit ty, které neznáme.

A hlavně jsme přišly vypnout, někdo jen tak koukal a šoupal nohama, jiní blendovaly a prohlížely vzorníky a některým ruce svědily, tak tvořily jednoduché multibarevné výrobky. Barvy jsme probraly dopodrobna, už víme, které nás udrží hubené, jaký pigment se vyráběl z mrtvol, i to že kluci nenosí růžovou, ale lososovou.

A že na barvách záleží, ze žirafy vám klidně udělají salám. A nakonec, jsme spolu strávily příjemný čas a spokojeně se rozešly domů.

A které naopak nemusíte. Máte k tomu nějaký zvláštní důvod?

Patříte také mezi ty, co propadli tyrkysové (mentolové)?

Sice nejsou fotky, zato mám nové tetování a účastnice zažily tropické teplo i déšť.

Konec prázdnin a léto se ještě hlásilo o slovo. Jak se blížil kurz, tak teploty stoupaly a překračovaly tropickou třicítku.

Mám ráda vedro, když se můžu vyplácnout na koupáku, ale co se týče kurzu, tak mě naplňovaly obavy. Kačka zajišťuje úchvatné prostory pro tvoření, jedna stěna místnosti je celá prosklená, a tak je dobré světlo na tvoření. Avšak Kačka mě varovala, že nejede klimatizace.  Nee, nedala jsem si říct, prohlídla jsem si dlouhodobou předpověď a počasí z minulých let. Musí být pod mrakem, maximálně 27 stupňů. A tak jsem se modlila, ale asi málo.

Klima, které nás čekalo na kurzu jsem si stihla vyzkoušet ve svém pokoji, přes den jsem víceméně spala a připravovala se na kurz v noci. To se mi povedlo i noc před konáním kurzu, že jsem šla spát o půl 4, kdy už bylo konečně trochu fajn 😀 Ale musela jsem vstát o půl 7 a to už zas tak fajn nebylo.

Bylo mi jasné, že se nebude dát v tom teple vydržet a tak jsem na kurz přivezla tři velké láhve namražené vody. To nemělo na teplotu v místnosti žádný efekt, mnohem větší úspěch měl rozprašovač 😀 Ráno mě Kačka vyzvedla a šly jsme nachystat stoly, už u toho jsme se zapotily, v místnosti bylo krásných 28 stupňů. Postupně se přihrnuly všichni účastníci, hrozně dobrá parta jako vždy. A začaly jsme. Než zabralo kafe, tak jsem trochu koktala. Taky vůbec nevím jestli se mám představovat nebo ne, ono je to jedno, stejně ze mě vždycky mají čurinu :D. Pustily jsme se do práce a musím říct, že si všichni připravily krásné barevné kombinace a blendy. Teplota v místnosti se zvyšovala a abych zajistila pohodlí, šla jsem všechny obejít s rozprašovačem vody. Připadala jsem si napůl jako blázen, ale ruční osvěžovač si našel oblibu, ti které jsem zapomněla pošplíchat se hned hlásili.

Postupně jsme stavěly střechy, pak šváby. Za takových podmínek šlo o hrdinský čin, hmota byla měkká a tak jsme líčovali stále dokola. Přesto vyrobily holky krásné věci. Různobarevné šváby i střechy. Pamatuji vesničku ve vojenské zelené, dekadentní černo-červenou, sladce modro-růžovou, pidi domečky, dokonce i vybackfillingované stříšky.

Stala se nám nehoda, už vím jak situaci předcházet, švábi v takovém počtu potřebují v troubě ohrádku. Jinak utíkají a skáčou dolů z kachličky, když jich je tam moc. A to se nám stalo, jedni krásní zeleno-modří švábi spáchali sebevraždu, sklouzli z kachličky na topné těleso. Moc mě to mrzelo a tak jsem za ně nabídla alespoň šedozelené. Do příště jsem poučená. A pak jsem se ještě při vypalování několikrát opřela o troubu, takže jsem si i já odnesla něco z kurzu na památku, tetování výpalem.

A těch buchet co holky donesly, ani jsem nedojedla oběd, jak jsem se pořád něčím cpala. Jsou prostě úžasný a já si to užila i přes všechny ty pekelný překážky. Ale příště buď zprovozníme klimatizace nebo bude kurz v jiném ročním období :D

Kurzy v Liberci vždy propojuji s návštěvou rodiny v Turnově. A tak výlet do severních Čech je srdeční záležitost. Strávila jsem krásnou sobotu s malým bráškou a druhý den se pro mě stavila Janča s Míšou a vyrazili jsme do Liberce.

Na místě už byli skoro všichni, Míša Pecková zářila a její malý Kubík spokojeně pokukoval po všech těch tetách kolem.

Začali jsme dezertem 😀 Janča mi upekla k narozeninám dort a úplně mě tím dostala, protože jsem je měla před 14 dny a neočekávala jsem žádné dárky ani gratulace. Tak jsem sfoukla svíčku a hned jsme si ráno mlsly a pak se pustily do tvoření. Všechno ubíhalo příjemně a svižně.

Holky vytvářely krásné barevné kombinace a Zuzka měla výborný tip, jak usnadnit pečení střech. Ivča mě zase pobavila jejím odlehčeným strojkem a rychlozpracováním hmoty. Žádné zbytečné chytání hmoty pod strojkem a opětovné vkládání, prostě hmota jezdí dokola sem a tam a Ivča ji v průběhu překládá :D

Ještě bych chtěla dodat, že jsme měli příjemné chladné a deštivé počasí. Normálně to nemusím, ale po předchozích vedrech to byla příjemná změna. A Kubík byl hodné miminko, už se hodně zajímal, co se děje kolem a chtěl pořád vidět. Domluvili jsme se, že budu mít výklad, když se krmí. Občas nám zaplakal, ale zjevně je zainteresovaný do polymerové hmoty už v tomto věku, takže jej utišily pohádky z fimování. Například ta jak dvě barvy blendovaly nebo o proužcích a puntících.

Všechno uteklo až moc rychle, a tak jsme začaly uklízet. Od Míši Karáskové jsem dostala krásnou žirafí lžičku, kterou teď s oblibou používám na cukr do čaje. Od Míši Peckové zase úžasné vločkové náušnice, které mohou být dlouhé i bodovky.

Také jsem dostala záplavu malých přebytečných stříšek, pro které mám už nápad na zpracování.

Jsem ráda, že jsem potkala všechny ty známé tváře, tak jak se u Míši setkáváme a ještě raději, že dojely i ty, které jsem delší dobu neviděla jako Zuzka nebo Oli. Těším se na další příjemné a taky skoro rodinné setkání v Liberci.

PS: Velký dík Janči nejen za dort ale i za odvoz až domů =)

Zrovna jsem se vrátila z dovolené v Mexiku. Bylo to jako skok do studené vody. Z tepla do zimy, jiný čas a taky mě čekal za týden kurz švábů v pražské PPS. Těšila jsem se a zároveň byla nervózní. Nemohla jsem se srovnat s časovým posunem a taky přišly jisté cestovatelské potíže. Všechno jsem si na kurz nachystala, předpekla formy, zopakovala postup, připravila pomůcky.
Ráno jsem si přivstala, půlku potřebných pomůcek zapomněla doma a málem nestihla vlak 😀
Kurz byl plný, začali jsme svižně a v tom duchu se nesl celý workshop. Přišly známé tváře, bylo to příjemné setkání. Ivanka mě zachránila, půjčila mi podložku, kleště a na závěr mi věnovala i svačinu. Skončili jsme téměř včas, což je neuvěřitelné v takovém velkém počtu. A výrobky byly překrásné, z barevných kombinací přecházel zrak, střechy byly sestavené v malebné vesničky, švábi už jen čekali na dokončení závěsu a puntíky. Byla jsem moc pyšná na tuto skupinu, všichni ponoření do práce, chvílemi bylo slyšet jen tikání trouby. Vypalování výrobků šlo jako po másle, protože přicházely šperky včas. Postupně jsem obcházela jednotlivé stoly a účastníky, nebylo co vytknout. A už jsem to jednou psala, ale ty barvy byly zase úchvatné, až mě to samotnou nakoplo a řikala jsem si, jestli ještě večer nebudu tvořit.

Zhřešila jsem, protože ani z tohoto kurzu nemám žádné fotky a je to hrozná škoda, protože výrobky byly skvostné a společnost ještě lepší. Jako první chci pochválit Mirku, ona je fakt dobrý základ každého kurzu, kde je ona, nikdy není nuda. Navíc se svoji čokoládovo-karamelovou kombinací skládala opravdu pidistřechy a vyrobila lahodný pár švábů.
Jinak jsem šla na kurz celkem nervózní. Bylo plno, a taky se dostavily celebrity jako Petra Nemravová a Eva Hašková. S pobavením říkáme, že nejhorší je, když vám přijdou na kurz lektoři. Ale není tomu tak, bylo to super, obě mám moc ráda a mám radost, že si to užily. Evča tvořila tradičně ve svých barvách a její střešní brož je obrovská skoro jako Česká republika. Nemravka si zase zvolila dosti bláznivé barevné kombinace, které nakonec byly šťavnaté a živé, že bych je na sebe klidně hned oblékla. Obě dvě embosácky podváděly, ale já jim to odpouštím 😀 Zbytek účastníků, byl stejně šikovný jako již jmenované. Krásné barevné kombinace, některé střechy ze začátku trochu křivé, ale s každou další to bylo lepší a přesnější. Hlavně tu byly samé milé tváře, moc ráda jsem se potkala s Jájou a hezky jsme si popovídaly. Pak tu byli tací, které jsem možná viděla i poprvé, ale bylo nám fajn, jako kdybychom se znaly roky. K tomu kurzovna byla parádně vybavená, je to příjemné místo a já se těším, až se tam zase objevím.
Po kurzu se ještě objevily další výrobky účastníků na internetu, moc velkou radost mám za Marťu, která na kurzu ladila rovnost švábů a střech. Později mi posílala fotky, jak ještě pracuje na dalších doma a ti už byli vyladění k dokonalosti.

Někdy se to tak dobře sejde. V sobotu 5. 12 byl Mikuláš a tak jsem si naplánovala cestu do Turnova, k rodičům a za mladším bráchou. Zároveň jsem tu měla dvě přihlášené na kurz Švábů, které na kurz nakonec nemohly přijít a s lítostí mi psaly, že se omlouvají. K tomu má moje mamka v Turnově malý krámek, kde dělá opravy oděvů. Je tam super světlo, velký stůl. No prostě se to nabízelo. Tak jsem obě dvě dámy oslovila a domluvily jsme se, že si uděláme náhradní termín. Den předtím jsme s rodinou uklízeli šicí dílnuu, s bráchou jsme třídily špulky nití podle barev (pořádná pastva pro oči). A druhý den jsme si na tomto místě příjemně zafimovaly. Několikrát jsme se zapovídaly na různá témata, ale tentokrát to vedlo téma psí. Uběhlo to neskutečně rychle, byla to fajn neděle. Navíc prostory posloužily dobře, takže je možná ještě někdy takto využiji.

Některé účastnice na švábech pořádně zapracovaly a tady se můžete podívat na jejich výrobky a inovace.

Byl to po delší době kurz, který jsem učila na živo. Po dlouhé sérii online výuky jsem se nemohla dočkat až budu učit zase offline. A taky jsem z toho měla trochu obavy, aby vše dopadlo dobře a účastnici byli spokojení.

Kurz se konal v červnu a zastihli nás pořádný vedra. Takže nám to slušně ztěžovalo práci s hmotou. Přesto si nikdo nenechal zkazit náladu a vládla příjemná atmosféra. To platí o všech kurzech, o kurzu v Praze, Liberci i Brně. Přesto každý byl trochu jiný a všechny mě nadchly.

Připravovala jsem se na kurz pečlivě, vyzkoušela barevné varianty a vytvořila různé vzorečky jak barev, tak použití textur. Nakoupila jsem komponenty ve všech běžně dostupných galvanizacích a taky broušené ohňovky s listrem v různých odstínech, aby měli lidé na výběr (a taky, abych se v tom mohla přehrabovat :D). A na závěr malé dárečky pro účastníky, tady tyto vyšinuté zmutované včely, které mohou sloužit jako vtipná pomůcka na polymer nebo špendlík do nástěnky.

Další dny mi zabralo focení a sepisování návodu. Nakonec je dlouhý 13 stránek, ale beru to, že už to k mým kurzům prostě patří a těší mě ho vytvářet.

Pak už jenom čekat, kolik lidí se přihlásí. Byla jsem nadšená, kurzy byly plné rychle. Nepříjemné překvapení přišlo, když se začali lidé zase postupně odhlašovat. Doteď jsem nepřišla na to, čím to bylo. Někteří se omluvili z důvodu nemoci, ale byli tu i tací, co se vůbec neozvali. Možná je vytáhlo ven léto a sluníčko, protože nás zrovna čekaly pekelně horké dny.

Největší pokles účastníků jsem zaznamenala v Praze. Nakonec se nás sešlo 7 i se mnou. Chvilku se zvažovalo i zrušení kurzu, ale všichni jsme se už těšily. Na to, co nám chybělo do nájmu jsme se společně složily.

Před kurzem proběhla ještě velká operace s troubou. Svoji jsem měla odvezenou pryč, a tak mě opět zachránila Petra Kejlová. Není to totiž poprvé, co jsem si od ní něco půjčovala a prý má doma i další spotřebiče 😀 tak uvidím, co se mi ještě bude hodit. Každopádně nakonec trouby v DDM na Andělu šlapaly jako hodinky, tak ji nebylo ani potřeba.

V prostorách keramické dílny byl příjemný chládek, narozdíl od výhně venku. A taky nezvykle ticho. Tak pilnou skupinku jsem nečekala. Pracovaly tak pilně, že když jsem se ptala na oběd, tak jsem měla pocit, že je vyrušuji. Ale jejich píle se vyplatila, šperky si dokončily včas a vše se rozpustilo před pátou večer.

Je pravda, že některé pražandy měli zájem o jiný termín, konkrétně ten, který jsem učila v Libereci. Např. Mirka Filipová se mě pokoušela uplatit dortem, což já bych se v jiném termínu klidně nechala.

Ale Liberec byl domluvený už s Míšou Peckovou dávno předem a hodně jsem se těšila, vždycky se tam sejde skvělá parta. Navíc jsem ten výlet propojila s návštěvou rodiny a ještě den předtím oslavila deváté narozeniny svého brášky. Velká škoda, že to vyšlo zrovna na sobotu, protože u Míši učila taky Ivanka Brožová a její věci jsou překrásné a sama je strašně fajn, tak jsem ostatním trochu záviděla.

Pak se mi dostalo krásného dárku od Míši, která mi věnovala jeden pár téměř hotových náušnic, které vyrobila u Ivanky. Mám to ale štěstí =)

Tento workshop se spíše podobal gurmánskému setkání. Janča dovezla svůj legendární quiche, holky zas ovoce a buchty a Ivka dokonce i dort. Takže mezi přejídáním se a vykecáváním jsme se pokoušeli i tvořit. Celé jsme to v půlce ještě zabrzdily, když jsme šli na oběd (do irské restaurace Black horse, kde jsem si dala výtečnou melounovou polévku, aby se do mě ještě vešel kus dortu). Navíc opět bylo pěkné vedro. To nic není, protože jsme měli ještě společnost Kubíka, málého fešáka od Míši, která ho co dvě hodiny ještě stíhala kojit.

Časově jsme docela přetáhli, ale zase jsme si popovídali. A řekla bych, že z tohoto kurzu si holky vzaly nejvíc, protože později posílali své nové vlastní výrobky, jak uvidíte později. A z toho mám samozřejmě velkou radost.

Na kurz jsem jela úplně rozjařená, protože noc předtím jsem strávila ve společnosti lidí, které jsem delší dobu neviděla a bylo to super. Tak jsme s Kačkou ráno nachystaly stoly a očekávaly příchod účastníků. Zde se sešlo nejvíce lidí a taky ti nejukecanější 😀

Vznikaly úžasné barevné kombinace. Jak už to bývá, hodně lid dělalo oblíbenou kombinaci nebo si šli tzv. do trika, tedy vybíraly barvy, které mají zrovna na sobě. Monika byla otevřeně prohlásila, že si udělá kombinaci přesně k šatům, které má na sobě. Mirka zase, že si přesně koupí něco k tomu, co si na kurzu vyrobí (a po kurzu šla fakt nakupovat ještě do Vaňkovky). Mě naprosto oslovila kombinace téměř neonově růžové a šedé a Kačky blend v tyrkysové a modré v kombinaci se zlatou byl taky luxusní. Jinak jsme si hodně povídaly, já jsem každého obcházela a vykecávala se. Občas někdo nedával pozor, občas jsme smály jak potrhlý 😀 Jestli jsme předchozí kurz v Liberci přetáhli, tak pak nevím co tady v Brně. Z toho jsem vydedukovala, že délka kurzu se přímo odvíjí od ukecanosti jejich účastníků. Takže někteří už museli odjet dřív, jiný zůstali a dokončovali do pozdních hodin. Kačka organizátorka se vzpírala, že už nemůže, tak jsme to společnými silami dotáhly do konce. Byla jsem úplně hotová a nabitá současně, že jsem měla chuť tvořit, hned jak jsem dorazila domů. Nakonec jsem usla jak mimino.

Někteří si odnesli již hotové šperky, jiní dokončili až doma. Další se pustili do vlastních variant a propojili techniku se svými nápady. Vznikly tak nové osvěžující šperky.