Historie Čubaky

Historický průlet vývojem polymerové kočičky Čubaky. Proč se jmenují tak, jak se jmenují. A jak vypadala Pračubaka a ostatní kočičky po ni?

Kočička Čubaka je polymerová kočka, která má kulaté duté tělo jako kdyby sežrala balónek. Zdobí ji mourovatý kožíšek a zatočený pohyblivý ocásek. Má velké uši, malý čumáček a spokojeně přivřené oči, vrní si.

Kočičky Čubaky mají svoji polymerovou historii jako kočky ve starověkém Egyptě.

První fialová Čubaka vznikla pro kamarádku, byla nedokonalá, šišatá, na jedné straně rozcuchaný kožíšek a na druhé ulíznutý. Ale byla první a i tak prostě úžasná.

Zároveň dostala svoje jméno, které nemá nic společného se Star Wars. Šlo o to, že čím větší koketa, tím větší čubaku dostala, na znamení toho, že se tak trochu čubčí 😀 Dneska to prosím vás už nemá s koketováním nic společného, to že si koupíte větší čubaku nic nevypovídá o vašem flirtovacím skóre 😀 Každopádně jméno ji už zůstalo tak, jak to často bývá.

Hned potom vznikla její větší ségra, kterou dostala moje bývala kolegyně Romča. Čubaka prozkoumala pár dobrých putyk v Brně, brávala jsem ji s sebou do hospody na pivo. Jestli v tom pokračuje i nadále, to nevím =)

Techniku pokrývání kožíšku jsem vybrousila k dokonalosti a vznikla malá sněžná a velká zrzavá. Sněžná byla můj osobní mazlík, jelikož jsem předchozí rozdala a velká zrzavá, šla do brněnského korálkového obchůdku U Zrzavé kočky.

Pak proběhl první kurz, před kterým vznikla tahle cvičná kočičí tlupa. Zakožíškování čubaky je totiž náročná činnost a žádalo si to hodně cviku =)

Ale pak se snadno stane, že si na tom ujedete a vyrobíte si maxikorále z kočičích kožíšků. Zní to trochu ujetě, Martina mi na to řekla, že to může konkurovat leda polštářkům z labradořích oušek. Těžko říct 😀

Dlouho dobu se nedělo nic, až přišla zakázka na růžovou Čubaku. A tady je lenoška jedna vymazlená. Je tak roztomilá, že jsem měla u jejího focení pocit, že pózuje. Z těch několika fotek vznikl krátký komiks.