Chystám se na měsíc odjet do Asie, tak bych vám tu ráda zanechala pár slov a obrázků a novinek, než se vydám za svými kořeny a dobrodružstvím.

Jen co začal nový rok, tak odjedu,vrátím se, a už ho bude skoro čtvrt za námi. Jde to rychle, ale nejsou to žádné prázdné dny, naopak. Vznikly nové akce a projekty, které mě v tomto období příjemně zaměstnaly a o ty se chci s vámi podělit.

Jejich kráse se těžko odolává! Lahodí našemu oku i duši, provází lidstvo už věky a jsou jim přisuzovány relaxační, léčivé i jiné magické schopnosti.

Sofistikovaný šperk? ne. Přišli jsme si s polymerem jen zablbnout. Brácha má letní prázdniny a počasí zrovna za moc nestálo, tak jsme vytáhli FIMO kids. To dostal v červnu k narozeninám, půlka už byla splácaná v barevné kouli (znáte to). A já cestou koupila dekorativní budku z dřevotřísky. Náš projekt: Udělat z ní barevnou nádheru pro nějakého nádherně barevného ptáčka.

Honzíkovi je 10 a už má v sobě tu klučičí netrpělivost, takže jsme to dělali na etapy, každej den nás to na chvíli zabavilo, ale líbilo se mu to. Však se podívejte se na ten jeho výraz!

Nezaručím vám, že Vaše dítě bude mít stejně nadšený výraz jako Honzík. Ale třeba se do něčeho podobného taky pustíte. Budku jsem koupila v Kiku, holou, po několika dnech z ní vzniklo tohle.

Uznávám, že barevná paleta není můj šálek čaje, ale je to Honzíkova budka, a tomu by se mentolová s fialovou asi moc nelíbila. Proto jsem si stále opakovala, že je to pro Honzíka a né pro mě a slíbila jsem si, že si koupím ještě jednu a taky si ji ozdobím.

Pokrýt celou tu věc byla pěkná fuška. Takže jsme jeden den udělali přední a zadní stěnu, druhý den boční plochy, další den střechu no a pak zbývající detaily. Ještě musím dodat, že u rodičů máme jen malou přenosnou troubu, takže jsme si vyrobili ozdobené plochy, které jsme pak na budku lepili.

Pomůcky a materiál? Hmota, strojek, řezák, podložka, váleček, rýsovací potřeby + papír, lepidla (Herkules a vteřinové lepidlo), tempery (na části, které už nemáte sílu ofimovávat) a dítě 😀 (a další polymerové pomůcky dle libosti).

Museli jsme tedy použít i pravítko. Honzík měřil a pak rýsoval jednotlivé části budky na papír a podle toho jsme vykrajovali pláty z hmoty.

Jaké motivy použít? Cokoliv, co nebude moc dlouho trvat a dítě překvapí. Jen tak si udržíte pozornost. Zábavné je zejména vkládání hmoty do strojku, krájení hmoty na kusy, plácání barev do sebe a „jééé“ efekt, když se objeví vzor.

• Určitě si udělejte jeden blend, protože to zahrnuje vkládání hmoty do strojku a to ty děti baví asi nejvíc, točit klikou 😀 A navíc je tam to kouzlo prolnutí barev, na které dostanete i dospělého.
• Pak nějaké vzory, jako jednoduché válečky, obalené do plátku hmoty. Jejich krájení je taky zábava, i když z toho lezou různě vysoké šišaté špalíky.
• Proužky jsou taky bezva, zahrnují pláty, no a pláty musí přeci lézt ze strojku 😀
• Zkuste swapování – dva pláty, do kterých děti vykrojí menšími vykrajovátky stejné motivy. Vykrojené části se mezi pláty prohodí.
• Texturování – lepší než použít otisk celé textury je použití menších texturovačů. Hrot tužky, malé vykrajovátko, hrot šroubováku, vlnitý nůž, ruka panenky barbí.

Už teď tušíte, že to bude přeplácané, ale může být hůř.

Zvláště nebezpečné jsou pudry a třpytky, v jejich použití jsou děti obzvlášť štědré. Pokud neplánujete luxusní palác pro straku, tak nenechávejte děti s těmito nebezpečnými substancemi samotné.

Na druhou stranu, vůbec je nemusíte podceňovat, s trochou vedení a pomoci, zvládnou i složitější vzory, které vykouzlí o to větší radost.

Poprali jsme se i s lepením. Honzík natíral a já lepila. Velké plochy jsme dělali Herkulesem. Malé drobnosti jsem lepila vteřinovým lepidlem.

Tady bych chtěla jen dodat, abyste byly vždy opatrní, vteřinové lepidlo, řezák, propichovátko, puštěná trouba ale i hmota, to není něco s čím byste měli nechávat děti zcela bez dozoru. 😉

Nevím jakej potřeštěnej ptáček by chtěl bydlet v této budce (imaginární kolibřík asi) 😀 Avšak nám udělala radost a teď zdobí u rodičů na balkóně. Honzíkovi se líbí a nejspokojenější byl, když jsem mu říkala, že ho s ní vyfotím a dám to internet. Prý jestli bude mít nějaký fanoušky? 😀 Takže tohle je pro mýho malýho bráchu =)

Až teď jsem si všimla, jak mu to ladí k tričku

Horký písek, lehátka, azurově modré moře, klid a nekonečno. Přesně taková nálada se ukrývá v polymerovém obrazu o skromném formátu 11 x 11.

Kromě příchuti dovolené na pláži mozaika nabízí další rozměr. Jednotlivá políčka jsou 3D ručně modelované stříšky, takže z každého úhlu vypadá se odhalují jiné strany a využívá hry světla a stínů.

Navazuje na kolekci Švábů na střechách. Takovým nakopnutím k vytvoření obrazu byla výroba kachličky pro 50. výročí FIMO hmoty. To jsem si poprvé střechy vyzkoušela ve větší ploše. Ti, co si zakoupili návod mohou vyzkoušet svůj vlastní obrázek, navíc budou potřebovat akorát rámeček a trpělivost =)

Tyto stříšky jsem si vzala za úkol při společném tvoření s Janou Honnerovou. Domluvily jsme se na společný tvůrčí den, nakonec z toho byly dva, protože jeden na obraz nestačil. A ta barevná paleta taky asi není náhodná. Nějak se nám oběma v poslední době objevuje pod rukama =)

Poskládat jednotlivé střechy tak, aby zapadly do sebe bez mezer, je skládanka na celou noc. Líbí se mi, když je rámeček vyplněný, ale vypadá to hezky, i když by mezi střechami zůstal prostor.

Tato velikost se hodí na výklenek na zdi, nad komodu či na poličku. Větší rozměr zůstává výzvou do budoucna.

Na tom celém se mi nejvíc líbilo, že jsem měla prostor vyřádit se na větší ploše než je část šperku a nechat vyniknout nápadu. Toto by se na krk prostě už nevešlo :D

A co vy, vyzkoušeli jste někdy z polymeru něco většího než šperky?

Ruka bláznivé ženské s Můřím prstenem

Zbožňuji můry, a tato malá krásná ošklivka mi teď bude dělat na ruce radost.

Takový prsten není pro každého, ale já se s ním cítím dobře. Souzní se mnou. A tak by to mělo být se všema šperkama. Musí vám sedět, podtrhnout to, co na sobě máte rádi.
#moth #butterfly #ring #crazywoman #polymerclay #jewelery #fruitensse

Malé vzorované fleky zdobí jako jezera tyto fialové korále. Jsou krásné samostatně, ale i v kombinaci s těmi kaleidoskopovými. K těm neodmyslitelně patří, spojuje je totiž stejný základ. Proto v chystaném návodu (kurzu) Kaleidoskopů najdete i postup jak na tyto sesterské korále.

Tohle je článek pro ty, co občas propadnou nějakému trápení.

Současnost je dobou řízeného optimismu, lidé si optimisticky přejí, myslí, mluví, prosí vesmír a snaží se vše hledat v sobě, přitom si nebrat věci osobně. No to je těžká cesta i pro mnicha.

Já to tak nemám, asi nemám tu zkušenost, víru, co já vím?

Protože jsem nedávno zažila úžasné události, super kurz, přátelská setkání, svatbu známých, plno jiných veselých zpráv. Ale současně jsem se loučila se svou minulostí stěhováním, řešila různé nepříjemnosti a především odešla velmi blízká osoba. Teď mě čeká jedna svatba a jeden pohřeb.

Nedokážu si ani přát, ani být pozitivní. Myslím na ty, co už tu s námi nejsou a je mi teskno. Užívám si čas s těmi, co jsou veselí a vnímám radost s nimi. Takže jsem veselá i smutná zároveň, prostě takový nejasný chuchel emocí. A tak je to asi v pořádku.

Někdy mám pocit, že víra v Pozitivní sílu myšlení, kolem které se točí plno guru a koučů není prostě pro mě. Jen cítím ten tlak, který se objevuje v různých frázích jako, že bychom neměli mít negativní myšlenky, že bychom si nic neměli brát osobně a ještě k tomu hledat odpovědi sami v sobě.

Pokud to máte spíš jak já, tak se netrapte, že pozitivní myšlenky nepřináší slibovaný výsledek. Nakonec přeci v našem světě je důležité nejen to na co myslíte, ale především co uděláte. Nezapomínejte, že máte nárok na všechny myšlenky, ať jsou pozitivní nebo negativní, jsou vaše, tak si na ně nenechte sahat. Některé věci si člověk přeci bere osobně, nemusí si to brát tolik, ale když se Vás něco dotkne, tak si to nemusíte vyčítat, vždyť nejste kámen. A odpovědi? Pár jich v sobě určitě najdeme, pár venku a pár nikdy. Moc bych na to prostě nespoléhala. To jen k tomu, že myšlenky není dobré podceňovat ani přeceňovat.

Život je jaký je, a každý si tu svoji cestu musí prokousat po svém. Držím palce všem, co si prochází zrovna nějakým trápením, někdy nám nezbyde nic než zatnout zuby a jít dál a vypořádat se s tím jak to umíme jen my.

Děkuji všem blízkým a známým, kteří tu pro mě jsou.
Vzpomínám na všechny milé, kteří tu už z námi nejsou.

Korálkům z kočičích kožíšků může konkurovat už jen polštář z labradořích oušek.

Ani se neptejte, kde jsem na takové heslo přišla. Má v tom prsty samozřejmě Martina, která mi na kočičí kožíšky odpovídá labradořími oušky, to je na delší vyprávění. Teď ke korálkům.

Korálky z kočičích, konkrétně Čubačích kožíšků, jsou mourovaté, duté a pojízdné na kuličkovém řetízku. Něco pro nenechavé ruce. Dají se nosit na krátko, ale právě i na dlouho, kdy je můžete kdykoliv tajně osahávat. Mmmm

Dosáhla jsem věku, kdy mé blízké kamarádky se stávají matkami, zatímco já odolávám. To mi ovšem nebrání v tom, vytvářet drobnosti pro maminky a jejich ratolesti. Někde se začít musí.

Ještě nenarozená miminka jsou schopná vnímat první zvuky. 

Kromě hlasů, kterým miminko v bříšku chlácholíme, můžeme použít i jiné zvuky. Třeba jemné cinkání rolničkou, které se nám pravděpodobně odmění pohybovou reakcí miminka. Až přijde na svět, bude vnímat zvuk rolničky jako známý a přátelský a její zazvonění může fungovat jako dobrý trik na uklidnění.

Jestli Vám přijde, že chodit v těhotenství s rolničkou na krku je bláznivé, pak věřte, že to můžete udělat ještě bláznivěji. Příkladem je tato vanilkovo-modrá kočička Čubaka, pod kterou je rolnička zavěšena. A pro trochu romantiky a stylu navíc je tu také pár květin do oušek, které s Čubakou krásně ladí.

Sundejte si růžové brýle, protože tady je nepotřebujete.  

Sladší barvu nenajdete. Jsou mezi námi tací, co na ni nedají dopustit, ale i ti, kteří by si ji na sebe nikdy nevzali. Jak to máte s růžovou vy?