Skvělí lidé, polymer, kafe a víno – tahle kombinace nemůže nikdy dopadnout špatně =) Program byl příjemný, vzduch nedýchatelný. Ve mně se mísily pocity nostalgie a úlevy, které se s přibývajícími hodinami přelily v bezstarostnou pohodu. Na konci dne jsem byla rozjařená nejen z požitých alkoholických nápojů. Bylo to opravdové rozloučení, konec a nový začátek.
Haha, první reportáž a stojí, co se týče dokumentace, za pendrek. Nemám žádné fotky, protože jsem se místo toho všude trajdala a vybavovala se. Akorát fotka v záhlaví, na které jsem já, Evča, Majo a Kvetinka. Pro lepší představivost, oficiální fotky a fotky od účastníků je možné dohledat na FB. Ale příště se polepším a fotit budu.
Začalo to příchodem do Boby centra, kde se událost konala. S Evčou jsme přišly téměř včas, což považuji za opravdový zázrak vzhledem k tomu, že jsme noc předtím protančili na Electroswingu. Lektoři přišli dřív, aby si nachystali místa pro workshopy a svoji výstavku šperků. Aranžmá mi trvalo dost dlouho, všechno jsem měla zašmodrcháné a netušila jsem jak to na ten kulatý stolek vtlačit. Jak je zachyceno na fotce od Danky Klein, bordelář se nezapře.
S Majem a Evčou jsme se shodli, že je čas na kafe, Majo totiž někde v noci pařil taky 😀 Kafe ještě nebylo a účastníci přicházeli. Katka Kvetinka s úsměvem na tváři a sklenkou v ruce. Uvítací drinky skvěle nahradili první kafe, takže od rána jsme byli výborně naladění a užívali si program. Olinka měla krásné šaty, a přestože byla značně nedospaná, zářila nadšením. Jak jsem se postupně potkávala se studenty polymerové školy, vzpomínala jsem na všechny ty začátky.
Kolikrát jsem přemýšlela, že už je to minulost. Ale stejně, žila jsem tím a přirostlo mi to k srdci. A popravdě až tady na srazu mi konečně přišlo, že už je to za mnou. Vím, že Olinka ze sebe dává to nejlepší co umí a ona umí moc dobře. A lidi z polymerové školy a další mohu potkávat i tak, na internetu i mimo něj a na podobných akcích jako byla tato. Setkání byla srdečná, s některými jsem si stihla i víc popovídat. Pár z vás řeklo, že vypadám odpočatě, což vždycky potěší slyšet, když víte, že jste spali asi 4 hodiny 😀 Ale pravda je, že jsem odpočatá hlavně psychicky. Mám se báječně.
Užívala jsem si ten den naplno, okukovala a obdivovala práci našich i zahraničních lektorů, stoleček s různorodou tvorbou Martičky, Jendova polymerová vajíčka a sovičky, elegantní a vyvážené šperky Any Belchi, obličejové cany a modelované masky od Gabi Simigdaly, etching a andílci od Sabine Backer, Nemravčiný barevné šnečky a ševrony, Evčinu pestrou galerii tyrkysovo-zelených kousků, psychomedůzky a čínské korále od Saff, obrovské náhrdelníky Lenky, kompletování šperků Hanky. Byla to nádhera, do toho demo ukázky, vzhledem k tomu, že jsem sama neučila, tak jsem se mohla volně poflakovat a koukat s ostatními.
Do toho drobné soutěže, soutěž v míchání barev, modelování prapodivných zvířátek či vykrajování puntíků, rozlišováky. A taky tombola! Věnovala jsem vovec májovou a vyhrála ji Jana Svobodová. To mě moc potěšilo, protože Jana je neskutečně milá osoba a nějak to dobře zapadlo protože, vovec ani nezkoušela vyrábět i když měla k dispozici návod. Tak už jednu má a já od ní dostala krásné scrapbookové přáníčko, takže oboustranná radost.
V hlavní místnosti nefungovala klimatizace, vzduch houstnul, a tak jsme se pravidelně chodili vyvětrat ven, slunit a vykecávat. Touha po kávě se zvyšovala a šampaňské došlo. Později donesli hrnečky na kávu a Majo se stal pokusným králíkem „z které dírky to kafe teče“ :D, samozřejmě, že z té druhé. Poučen z prvního použití si šel tentokrát pro kapučíno, bohužel to teklo zase z jiné dírky, takže k pobavení diváků se situace opakovala. Taky jsem si dala jednu kávičku a šla skládat domino. Děsná to záležitost, protože není zelená jako zelená. A tak já a pár dalších lidí, co si prostě nemohli pomoct, jsme společně přerovnávali kostky. Odstíny moc neseděly a nám to rvalo srdce 😀 Pak člověk musel poodstoupit a jít rychle pryč, jinak by tam strávil věčnost.
Přišel oběd, všichni se přežrali u švédských stolů a na řízky už zbylo málo místa v žaludku. Jaká to klasika 😀 A tak si jdu pro tu odpolední kávičku a místo toho dostanu do ruky sklenici vína od Kejky. Pak se mi už na kávu nikdy nedostalo, vždycky když jsem se blížila k automatu, dostala jsem víno. Majo a Kvetinka se mnou drželi v tomto partu, občas jsem vypila sklenici jim nebo oni mě. Musím upozornit, že mi vlastně víno moc nechutná, což Katku hodně pobavilo, protože jsme ho pily celý den.
Večer probíhal VIP workshop s Anou Belchí, který překládala Verča Sturdy tak nějak po svém, že jsme se všichni tlemily od začátku do konce. Seděla jsem pod stolem, nechtělo se mi stát ,a jak jsem byla vláčná, tak jsem jezdila bradou po stole a občas zamňoukala 😀 Elegantní a čistá práce Any nás nechávala v úžasu. Po kurzu přišla volná zábava a mnoho z nás ještě dlouho vykecávalo do noci. Holky u vedlejšího stolu hodně divočily a říkaly, že nepůjdou spát dokud jim nedojde chleba, zatímco na jedné židli seděla třípatrová ošatka plná starýho pečiva. Alkohol došel a tak jsme byli o vodě a bylo nám fajn stejně jako předtím. Šli jsme spát hodně pozdě, ale to z donucení, že musíme ráno vstávat, jinak bychom byli vzhůru mnohem déle.
Druhý den jsme začali příjemně snídaní, Monika povídala poznatky o Vietnamu a vietnamské kuchyni, zážitky z Thajska, story o jejím toaletním papírku 😀 Vše plynulo hrozně rychle a už jsme byli najednou ve Wellness areálu. Zrovna probíhala rekonstrukce, takže jsme nemohli odzkoušet bazény ani vířivky, ale byl pro nás otevřen saunový svět, kde i ty 2 hodiny byly málo. Vybíhaly jsme z jedné sauny do druhé, všechno bylo boží. Ana Belchi na sebe chrstla kyblík s ledovou vodou a my jsme se s Katkou smály jak pominutý, když jsme zaslechly jak ječí. Taky jsme se koupali ve venkovním jezírku a to jsme zase křičeli my, Kvetinka předvedla několikaminutové představení „já tam nevlezu“, a pak tam stejně hupsla se slovy „ty kokso“ 😀
Nikomu se nechtělo moc domů, rozhodli jsme se ještě společný oběd v boby. Srazili jsme stoly, povídali si a pouštěli z telefonu múdrú sovu, bavili se nad tím, jaká je to pitomost 😀
Bylo to parádní, ten večer jsem si šla ještě s Majem a naším společným kamarádem zaběhat. S čistou hlavou jsem si rekapitulovala zážitky. Kde něco končí, něco začíná.
Kde to žije