Report: Kurz Mezi vrstvami v Praze

Bylo nás pět a možná i někdo navíc. Zblendy, energicky nevyvážená místa a zvracející strojek. Někdo zepředu, někdo zezadu. Polymeroví moli. A zase ty dědovy trenky. Mirka poradí, ale hlavně dej tam tu zlatou.

Tento kurz byl komorní, jak se říká kurzům, které jsou málo obsazené. Ale já bych řekla, že komorní je pěkně nevhodný název pro akci, kterou jsme zažily. Byly jsme ukecané a vysmáté od začátku do konce a na tom není přeci nic komorního.

Bylo nás celkem 5, i se mnou (doteď si nejsem úplně jistá, několikrát jsem nás počítala a pokaždé to vyšlo jinak :D). V tak malém počtu jsme se vešly k jednomu stolu. Bylo to fajn, vznikl z toho takový debatní kroužek. Navíc prostředí ateliéru K1 je příjemné, že by tam člověk chtěl tvořit pořád.

Začaly jsme normálně, seriózně. Jitka přišla jako první a vybrala si úplně nejblbější místo 😀 Za prvé s nejhorším výhledem, za druhé to místo mělo špatnou energii, hlavně pro strojek. Ten v průběhu kurzu neustále zvracel hnusný věci do průhledné hmoty. Dokonce i když jsme ho vyměnily, tak další strojek dělal totéž. Pak jsme náhodou vypozorovaly jev, že někomu strojky zvrací dopředu na hmotu a někomu dozadu. Je to jako s toaletním papírem, záleží na tom, jak ho pověsíte 😀

Nejvtipnější byla zase Mirka, mít ji na kurzu je dar, částečně z něj udělá terapii smíchem pro všechny. Pokud vám zrovna neradí, co máte dělat nebo jakou barvu si vzít, tak vám připomene, že je třeba ji pochválit 😀 Ale nakonec má jako vždy pravdu a proto se s ní kamarádíme 😀 A taky protože má líčovací zadek, což se v polymerové společnosti považuje za superschopnost.

V průběhu kurzu padlo mnoho důležitých témat, třeba úchylka zvaná PanPastely a nebo problematika polymerových molů. Pokud máte ve hmotě něco podivně chlupatého, je to pravděpodobně mol a těch už se nezbavíte. Polymeroví moli vás budou pronásledovat všude, ale dokud je nebudete muset jíst, tak je to v pořádku.

Největší moudro, které jsme si z kurzu odnesly. Výběr barev je jednou z nejtěžších disciplín, ale existuje na to univerzální odpověď: „Dej tam zlatou!“ :D

Venku bylo krásně, ale nám uvnitř taky, šperky jsme úspěšně dokončily všechny, včetně začátečnice mezi námi. Bylo to báječné setkání a teď ještě pár fotek, které nám nešly na světlých lesklých stolech vyfotit.

Fikaně jsme si půjčily kousek papíru s nosorožcem ve tvaru L. Bohužel fotky v počítači nelze ořezat na tak parádní formát jako L, který si Mirka přála, jen trapně do obdélníku nebo do čtverce 😀 Tak doufám, že vám to nevadí.

PS: Pokud jste něčemu z článku nerozuměli, nic si z toho nedělejte. Tomu rozumí akorát účastníce kurzu a možná ani ty ne 😀

A ještě na závěr se musím přiznat: „Přiznávám se, že jsem sahala do krabice Evy Haškové a půjčila si liquid, který jsem nemohla u sebe najít.“ Ale není pravda, že bych její folii dávala lidem domů, aby si do ní balily svačiny 😀 to je čirá pomluva