Vznikne vám smícháním barev, kdykoliv to nepotřebujete. Když je potřeba, tak ne a ne přijít, jak na to. Jak ji namíchat, když chybí v balíčku najdete zde.

Temně tyrkysové, zeleno-modré odstíny, kterým neodoláte. Dokážete mezi nimi najít rozdíl?

Pravidlo číslo jedna: Užijte si to!

Každý z nás to potřebuje. Odpočívat, bezstarostně si užívat, ponořit se do nějaké činnosti. Ano, to je možná ono, proč jste začali tvořit? Cítíte to ještě?

My jsme si na setkání připomněli jaké to je, a to pomocí barev. Barvy jsou pastvou pro oči a mají na nás různé účinky. Různě spolu ladí a kontrastují, také mají svá pravidla, například v míchání. A rovněž historii a lze jim přisuzovat určitý význam. A my jsme se rozhodli jim v tomto setkání věnovat.

Nejsem moc běhací typ, ale barvy to je moje. Takže jsem spojila nepříjemné s užitečným a teď už možná běhací typ tak trochu jsem. Vzala jsem to od srdce vážně a ráno na poslední chvíli jsem vytvořila týmové různobarevné odznáčky z fima. A jistěže jsem běžela ověšená náušnicemi, náhrdelníkem i broží 5 km dlouhou trať 😀 Ale mělo to svůj důvod, měla jsem totiž s těmi šperky velkej plán.

Barvám neutečeš je 5 km zážitkový běh, kdy se probíhá barevnými zónami, lidi na vás hážou různý barvy jak utržený ze řetězu. Podle mého názoru je to pro ně taky velké zábava, protože vás snaží trefit nejlíp do hlavy, a věřím, že mezi sebou mají i nějaký speciální bodovací systém. Stejně tak běžci většinou chtějí být co nejvíc zabarvení, nedočkaví na sebe sypou barvy už před samotným odstartováním, jiný se válí po zabarvené zemi. Nejde tam ani tak o to doběhnout první do cíle jako si to celé prostě užít.

Konalo se to v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích, a tak jsem si mohla okouknout, kam to může zhýralého umělce jednou zavést. O akci mi řekla kámoška, že konečně prostě někam zajdeme. A tak jsme začali sestavovat tým, tak jak to bývá, kámoška to úplně vzdala, přesto jsme měli pětičlenou posádku našeho výstižně pojmenovaného týmu Úplně mimo.
S tím souvisí i kvalitní reprezentace, takže jsem jako vždy na poslední chvíli 😀 (dřív jsem to prostě nestihla, znáte to) vyrobila odznáčky. Přivstala jsem si v den běhu, v sobotu v 6 ráno, abych je vyrobila. Odnesly to zádíčka, ty už jsou trochu ošizený. Spánkový deficit nahradil energetický nápoj po cestě.

Abych se přiznala, to ráno jsem nevyráběla jen odznáčky, ale taky jednoduché bílé základy, které jsem už rovnou zkompletovala. Moje idea byla, že se v tom proběhnu a uvidím jak se náhrdelník ve víru barev promění.

Přesně tak, mám náhrdelník a náušnice a brožku, které se mnou běžely 5 km. První problém byl, že by barvy na vypálené hmotě vůbec nedržely. Já chytrá hlavinka jsem si to před odjezdem uvědomila a nabalila si liquid 😀
Takže si dokážete představit, jak lidi mají rozcvičku, chystají se na start, hážou po sobě předčasně barvy a já v tom davu mažu bílé základy tekutým polymerem.

Po proběhnutí první zónou byl náhrdelník téměř komplet růžový. Po proběhnutí poslední zónou, pěnovou, byl převážně hnědo-hnědý 😀 takové minizáblesky duhy tam ale jsou. Haha, no to už jsem prostě nedomyslela. Takže po 5 km jsem si šperky sundala a vejrala na ten výsledek :D

Ještě jsem si užila melounovej energiťák, jahodovo-banánovou zmrzlinu, polotmavé pivo (ale to až za areálem léčebny, tam se alkohol prodávat nesmí) a výbornou večeři. Nožičky bolely a šperky mi zatím leží na stole, ještě jsem se nedostala k tomu jak to zafixovat. A taky trochu se toho bojím. 😀

Každopádně příští rok jdu na barevný běh znovu, píšu si pokus číslo 2.

A jak to máte s běháním vy? odpůrci či fandové?