Barevný kotouč

V tomto článku se vrhneme na základní poznání barev. 

Nejdříve si je uspořádáme do barevného kotouče. Poté se dozvíte něco obecně o tom, jak se barvy míchají a které míchání se týká polymerových hmot. Postupně projdeme mícháním pestrých odstínů od tří primárních barev po celé barevné spektrum.

Zjistíte, že polymerová hmota má vlastnosti, díky kterým míchání barev nefunguje ideálně. Naštěstí lze s těmito vlastnostmi pracovat tak, abyste dosáhli vytouženého odstínu.

Barvy je možné uspořádat různými způsoby, třeba do skupin – barevných rodin, podle převažujícího odstínu.

Užitečným a jednoduchým uspořádáním barev je barevných kotouč. Kotouč umožňuje snadno pochopit vzájemný vztah mezi barvami. Barvy jsou seřazeny za sebou tak, jako v barevném spektru (ano, například jako je vidíte za sebou v duze).

Snadno zjistíte, že sousední barvy jsou si podobné. A čím jsou barvy od sebe vzdálenější, tím jsou vzájemně odlišnější.

Krása barevného kotouče je, že spoustu pestrých odstínů, které vám chybí, jednoduše namícháte mísením dvou sousedních barev v kotouči. Výsledný odstín lze snadno předpokládat.

Pokud vyzkoušíte barevný kotouč z polymerové hmoty, možná vám nebude vycházet, tak jako na obrázku. Níže se dozvíte proč.

Abyste lépe porozuměli tomu, jak barvy fungují, tak se okrajově dotkneme teorie. Více z ní si necháme na jindy.

Máme dva způsoby, jak vnímáme barvu, proto rozlišujeme dva způsoby míchání barev:

Polymerové hmoty a míchání barev

Míchání barev funguje krásně v perfektním světě. Například smícháním primárních – základních barev získáte černou. Ale všimli jste si například, že do tiskárny zvlášť kupujete černou barvu? Náš svět totiž není perfektní a barvy nejsou dokonalé

Polymerové hmoty nejsou dokonale pigmentované, v textu níže najdete pár tipů, jak se s tím poprat.

Vraťme se ještě ke kořenům míchání. Ke třem barvám, které z ničeho nenamícháte, ale z těchto tří barev namícháte vše. Nazýváme je barvy primární.

Polymerové hmoty jsou různě pigmentované, některé mají pigmentu více jiné méně.  Smícháním žluté a magenty(červené) v poměru 1:1. většinou nedosáhnete čisté oranžové. Spíš to bude tmavě oranžová.

To je běžný jev, stane se vám to u zelené nebo i fialové, která může být víc do modra nebo naopak spíše purpurová. Při míchání dochází k posunu v rámci barevných odstínů.

Často platí, čím tmavší odstín, tím více pigmentu. Někdy se stane, že očekávaný „prostřední“ odstín namícháte, až když smícháte. světlou a tmavou v poměru 2:1. Někdy bude potřeba světlejší barvy přidat i víc.

Příklad barevného posunu:

Zobrazení na ose:

Barvy namíchané jsou vždy méně syté než barvy přímo z kostky. Pokud budete míchat celou paletu z primárních barev, brzy zjistíte, že namíchaná tyrkysová nebo třeba červená, není tak zářivá jako ta od výrobce.

Toho můžete hravě využívát. Chybí vám barva, domíchejte si. Když potřebujete pestrý odstín, berte z kostky. Když něco tlumeného, nebojte se míchat.

Černá a bílá nejsou obsaženy v základním barevném spektru. Bílá je nedostatek barvy a černá je v ideálním případě výsledkem smísení všech barev – např. všech primárních barev. Možná jste si všimli, že to v reálném světě tak nefunguje, smísením všech barev dostanete hnědo-šedou. Proto mějte bílou i černou raději vždy v zásobě.

Doteď jsme míchali jen barvy sousední a vytvářeli nové barevné odstíny. Nepočítali jsme s bílou ani černou ani míchání odstínů nesousedních. O tom si povíme zase něco příště a můžete si být jisti, že se k barevnému kotouči opět vrátíme.