Polymer Week začal v neděli 2. července 2017, jeho realizace byla umístěna do velkých industriálních prostor plzeňského Depa 2015, kde se pořádají nejrůznější kulturní akce. Program byl dán už od neděle, přes den se střídaly celodenní kurzy a kratší 3hodinová dema s různými. Účastníci se mohli přihlásit na kurz či demo dle své chuti či finančních možností. Mezi lektory figurovaly známé polymerové ikony i méně známí a lokální polymeroví umělci, některé projekty byly technické, jiné spíše designovky, takže bylo opravdu z čeho vybírat.

V prostorách Depa byla připravena stanoviště pro kurzy a dema, dohromady celkem 4 stanoviště. Pak tu byla Free clay zóna pro účastníky a veřejnost. Dále obchůdek z polymery a show room s ukázkami LC nástrojů. Obchůdek s korálky a příslušenstvím, přechodně obchod s papírovými výrobky a makrónkami. Skleník s výstavou šperků od polymerových umělců z celého světa. VIP zóna – odpočívárna pro lektory a organizační tým.  Fotostěna a vývěska s fotkami z akce. Zadní část se třemi velkými troubami pro vytvrzování výrobků. Pingpongový stůl pro aktivní odpočinek a zázemí s kavárnou, kde přes poledne byly i obědy. Barely s vodou na každém rohu, aby nikomu nic nescházelo. Gerard, manžel od Sylvie Peraud vytvořil i malé prodejní místo šperků.

Mezi prvními jste si zde mohli zakoupit první číslo časopisu Polymer Week, který vznikl současně s touto událostí, je plný návodů a povídání o polymeru, navíc pěkně silný, tištěný na lesklém papíru. Ti, co si ho zakoupili, tak využili příležitosti a nechali si články od autorů podepsat.

Po registraci jsme dostali placku s jmenovkou a Goodie bag, tašku s šikovnými pomůckami a nejrůznějšími dárečky. Byl tam například řezák, váleček, nějaké hmoty, sítotisková šablona, různé komponenty, časopisy a další. Takže jsme si nemuseli vozit ani základní pomůcky, LC strojky byly připravené na pracovních stolech společně s pracovní kachličkou. Hmoty byly pro všechny účastníky zajištěny. Za mě velké díky firmě Staedtler za FIMO, která nám na kurz poskytla. Stačilo si přivézt extra pomůcky na konkrétní kurzy. Na začátku workshopu jsme dostali i fotonávod, do kterého jsme si mohly zapisovat poznámky. Kurzy byly také tlumočené, pro ty, co neovládají cizí jazyk.

Foto: Připravené prostory a goodie bags – dárkové tašky pro účastníky

Nemohu říct svůj osobní poznatek ke všem kurzům. Některé jsem absolvovala, jinde jen nakoukla. Celý kurz jsem poctivě tvořila pouze u Noelie Contreras a bylo to super. Technicky velmi zábavná záležitost a výsledkem jsou úžasné boxy s barevnými perforovanými vrstvami, které se překrývají. Noelia jim říká Okna do snů. Noelie většinou mluvila španělsky, překládal ji její přítel Alex do angličtiny a z té bylo překládáno Veronikou Sturdy do Češtiny. Byli tak sehraní, že občas Alex předběhl Noelii a rovnou povídal. Nebo Noelia mluvila anglicky a on pak nevěděl, jestli to má přeložit do Španělštiny. Dokonce jednou Veronika popsala, to co dělá Noelie česky a pak teprve Alex překládal do angličtiny. Byli prostě báječně sehraní, tak vše šlo jako po másle.

Také jsem byla přihlášená na Sylvie Peraud, její projekt je jeden z nejobdivuhodnějších. Její brože se skládají z více dílků, na kterých je úžasná a hravá povrchová technika, kterou využijete i v jiných projektech a pak ten její dokonalý mechanismus vyměnitelných prvků, to už je hotová inženýrská práce. Navíc Sylvie je velice pečlivá, vše důkladně vysvětlí a na vše je připravená, pod jejím profesionálním vedením je radost tvořit.

Napůl jsem byla i u Donny Kato, předtím jsem vedla kurz Vovcí pro děti z dětského domova, a tak jsem myslela, že už Donnu nestihnu. Martina Malášková zrovna překládala Donnu a byla titulována její asistentkou. Jelikož na svém projektu nestíhala a já se zrovna zapojila, tak z toho vznikl společný projekt. Takže Donna byla pobavená, že její asistentka má asistentku, polymerového otroka – mě. Ale mě to nevadilo, měla jsem radost, že si můžu trochu tvoření pod Donnou taky užít, protože ona je ikona a já zbožňuju její formu výkladu. Mluví tiše a pomalu, což vzbuzuje značný respekt a ticho účastníků, je to prostě dáma s velkým D.

To jsou tři kurzy, které jsem absolvovala. Na ostatní jsem se šla jen mrknout, abych pochytila atmosféru a mohla se o ni s vámi podělit. Rozhodně nešla přehlédnout práce Fabioly Peréz, stejně jako její fešný syn David. 😀 Já vím, že to zní divně, ale kdo ho zahlédl, tak ví, o čem mluvím. Kdo s ním mluvil, tak ví, že je stejně milý jako hezký! Fabi měla projekt plný krásně laděných barev a jemných textur. Stůl plný barevných receptur vedl účastníky ke krásným barevným kombinacím.

Lisa Pavelka zářila na svém workshopu stejně jako její šperky. Elegantní, třpytivé kousky nakonec lapily každého, kdo v sobě našel malou straku. Její technika s metalickými fóliemi je lehká, velice hravá a relaxační. V kombinaci s magic glosem a komponenty můžete vytvořit šperk, který více připomíná dichroické sklo než polymer.

Mezi lektory se našla i mužné zastoupení a to přítel od Noelie, Alex Hernandez. Jeho steampunkový šperk s budíkem a všemi těmi hadičkami přilákal spoustu lidí. Je to zase nová oblast tvoření, navíc, kdo by tomu mohl lépe rozumět než chlap. A doopravdy i výklad byl nepodobný obvyklému ženskému výkladu. Bylo to víc technické a teoretické, než se přešlo na praxi. A bylo příjemné si to zažít i z toho mužského pohledu. Výsledky byly super, podle mě by se do polymeru mělo pustit více mužů, protože by nás pak mohlo čekat spousty nových jiných výrobků a technik. Výrobek se velice povedl Dáši K., která je proslulá svými tradičními i netradičními prsteny. I tentokrát umístila celý mechanický objekt na prsten a ještě k tomu se to celé točilo, aby to nebylo málo.

Kurz měla i Lucy Štruncová a to na krásné designové pralinky, které se pyšní svým hladkým kulatým vzhledem a jednoduchými motivy. Je neuvěřitelné, že vedle všech organizačních záležitostí stihla ještě vymyslet a uskutečnit celodenní workshop. I když ji ze začátku nepřálo a hmota se projevila na formách nevyzpytatelně, tak Lucka přišla na způsob, jak to okamžitě vyřešit, a tak mohli všichni směle pokračovat dál. A nakonec si odnášely krásné pralinky a jejich polotovary, které jistě nebudou dlouho čekat na své navléknutí.

Poslední, nejnáročnější den si vysloužila Eva Hašková. Možná se to zdálo trošku za trest, protože každý den spoustu nových informací a práce na polymeru unaví. Možná si ho vysloužila proto, protože je profík a ví se, že ona to vždycky zvládne. A také dostála své pověsti. Na rozdíl od jiných kurzů, tady se nejednalo o šperky, tady se tvořilo v úplně jiných rozměrech. Nádherné organické vázy jim kvetly pod rukami, rodily se postupně ze základních forem až po propracovaný organický design. Kdo chtěl, mohl si vyrobit i šperk stejnou technikou, který Eva předvedla v krátkém závěrečném demu. Eva si zkušeně odučila kurz přímo v angličtině a podle mě zasáhla mnoho polymerových srdcí, protože velké objekty jsou pro většinu úplně nová zkušenost.

Také nemůžu vynechat svůj kurz Polymerových Sasanek, který těžko mohu posuzovat stejně jak ty předchozí. Ale z pohledu lektora mohu říct, že jsem měla šikovné a trpělivé studenty. Všichni si dokončili svůj šperk a to včas a všem se krásně povedl. Sasanky patří spíše mezi designovky než mezi kurzy technické. Přesto se v nich najdou zajímavé informace o průsvitnosti a flexibilitě hmoty, což si všichni na místě vyzkoušeli. Ještě mohu vyhodnotit, že v oblibě je stále tyrkysová/modrá, protože většina si zvolila tuto kombinaci. Výjimkou je Martina Z., která si vybrala zářivě červenou, která dopadla taky skvěle. Na kurz přišla i Eva Hašková, za což ji jsem opravdu vděčná, ač o tak možná nevnímala, já ji brala jako velkou oporu =)

A to byly pouze kurzy, někteří lektoři měli dokonce více kurzů. A pak tu ještě byla dema, u kterých nešlo jen o klasickou ukázkou. Účastníci si mohli vše vyzkoušet, vyrobit, šlo vlastně o kratší kurzy.

Zahajovací demo bylo od Martiny Burianové a ta nasadila laťku velice vysoko. Její techniky jsou krásné, organické. Výrobky jsou precizní, demo mělo velkou obsazenost a účastníci odcházeli spokojení.

Další demo měla Lucy, hravé, barevné se šablonami, s nimiž si účastnici mohli práci vyzkoušet a otestovat si, jaká kouzla se s nimi dají tvořit.

Další z českých měla demo Dáša Kakáčová na své proslulé prsteny s leknínem. Obtížnost tohoto projektu je samozřejmě srovnatelná s klasickým workshopem, tak se demo značně protáhlo. Ale nikdo nelitoval. Prstýnky byli impozantní a pro mnoho lidí doposud neprobádaná oblast.

Demo měla připravené i Lisa Pavelka na falešnou raku techniku, která se používá v keramice a na polymeru vypadá taky úchvatně.

Další zahraniční demo bylo pod vedením Španělky Miryam Mardones. Přívěsky s drobnými symetricky rozloženými puntíky vytváří složitý vzor. Jak tohoto vzhledu docílit prozradila účastníkům svého dema.

Dema byly především českou doménou, a tak nesměla chybět Ivana Brožová, se svojí květinovou broží, kde poodhaluje jednu ze svých úspěšných a používaných technik.

Ve středu jste mohli vyzkoušet motané šperky s Evou Haškovou, které již v minulosti slavily mnoho úspěchů a večer indiánské vzory s Janou Honnerovou, které vypadají úžasně jak na šperku, tak na boxu, který tam měla ukázkou.

Téměř celý den jste mohli strávit ve společnosti Míši Peckové, která ukazovala jak pracovat s jejími sítotiskovými šablonami na polymeru.

Já a Kristýna Adámková jsme dostali zcela jiné publikum. Na mé třpytivé ovečky a její rybičky přišly děti z dětského domova v Ledce. Přidaly se i děti, které zrovna byly v areálu. Obsypaní třpytkama, ale šťastní, si každý ňuňal svoji Vovec útočnou.

Dema uzavřela Veronika Sturdy se svými sítotiskovými šablonami, kterou jsou momentálně hodně v kurzu. Její motivy jsou krásně, jemné a účastníci měli možnost si je vyzkoušet pod jejím vedením.

Na návštěvu přijela také Bettina Welker, tentokrát sice neučila, ale měla své výrobky ve výstavce a věnovala také dárky do tomboly.

Určitě mi věříte, že to byl velký zážitek. Atmosféra úžasná, všichni přišli tvořit. Perfektní bylo, že jste mohli potkat všechny ty polymerové celebrity, ale také své polymerové přátele. Zase se potkat, pokecat, společně si tvořit. Také jste mohli potkat spoustu lidí, které znáte pouze jenom z internetu. Pro mě byla velmi příjemným setkáním Cara Jane a také Ludmila Bakulina, která přijela až z druhé půlky světa. Takže všichni byli v rauši a nálada děsně nakažlivá. Tak nakažlivá, že nováčci ve free clay zoně nechtěli spustit z hmoty ruce. Mnohdy šli jen tak náhodou kolem a přijali pozvání si hmotu vyzkoušet. Nakonec tam seděli několik hodin a už byli úplně lapeni. Asi nejvíc ze všech naše babička =) teda Lucčina babička, ale my jí říkali naše. Kromě toho, že se starala o trouby, tak si také vyzkoušela něco vytvořit. Od té chvíle, každý den jste ji přistihli, jak si něco vyrábí a do toho říká, že už vážně končí? Vážně? Kdepak 😀 Pokaždé jsme ji načapali, jak něco nového tvoří. Asi to mají v rodině =)

Jinak co se týče ubytování pro lektory, to byla oáza pohody a klidu. Hotel Marriot je příjemné místo s chutnou kuchyní. Užili jsme si příjemný pokoj, i když to bylo pouze brzy ráno a pozdě večer. Člověk se aspoň dobře vyspal. Do depa jsme chodily pěšky zelenou promenádou a pak kolem řeky Radbuzy.

Když jsem neučila nebo nebyla účastník, tak jsem byla ve free clay zóně jako lektor. Dny ubíhaly rychle a postupně na nás přicházela únava. Nejen na lektory a organizátory, ale také na účastníky. Takový program vás trochu vytíží a počasí nám nepřidalo. Celé dny bylo teplo, sluníčko pražilo a prosklené tabule Depa nám zajistili saunu. Nikdo se však nenechal odradit, nikdo neslevil ze svých standardů. Přes den pomohl sladký dort, kafe či limonáda z kavárny. Bohužel s obědy to bylo slabší, neměli moc na výběr a mnohdy neměli ani dost porcí. Ačkoliv personál byl vstřícný, myslím, že naši polymerovou jízdu trochu podcenili.

Plno krásných fotek bylo vytištěno a pověšeno na šňůrky vedle fotostěny s balónky, tak si každý mohli vzít fotku, kterou chtěl na památku.

Když jste měli chvilku, mohli jste jít do skleníku uprostřed Depa a kochat se galerií polymerových výrobků z celého světa. Kromě jejich fyzické podoby ve vitrínách zde bylo také spousty velkoformátových fotek.

Také tu byly soutěžní výrobky Polymer week awards, které hodnotili lektoři, a tyto výrobky byly pak vyhlášeny a oceněny hmotnými dary. Vyhlášení proběhlo na čtvrtečním večírku.

Fotografie polymerových děl z výstavy ve skleníku.

Ve čtvrtek byla zahájena tombola. Koupit lístky jsme měli možnost v průběhu dne a kolem 18:00 hodiny už cinkaly skleničky s přípitkem a Lucy zahájila slavnostní večer slovy poděkování. Byly předány ceny ze soutěží a poté se přešlo na tombolu.

Lístků se prodalo hodně, protože výtěžek byl určen pro dětský domov v Ledce, a také proto, že tombolu prodávali fešní hoši Aleš s Davidem a těm se těžko říká ne 😀  Cen bylo spousta, takže téměř každý lístek vyhrával a povím vám, že se vybralo krásných 21.750 Kč, které si přišel převzít ředitel dětského domova.. Při převzetí velmi děkoval a pověděl nám něco o dětech z domova a k jakým účelům částka poputuje. Věřím, že ukápla i nějaká ta slza. Děti jsme měli v průběhu dne možnost poznat, dokonce si povídaly s Donnou. Prý se jim ty její velký korále líbily 😀

V průběhu tomboly jsme ujídaly chlebíčky, jednohubky, dorty a hlavně ty výborné koláčky, které byly součástí připraveného rautu. Poté jsme se rozprchly prohlédnout si výhry a také dokončovat své výrobku z dnešního dne.

Byl to týden plný polymerové inspirace, setkání a poznání. Sice jsem přijela domů unavená, ale s taškou nových věcí, plnou hlavou nápadů a nesnesitelným nutkáním něco vytvořit. Za mě to byla parádní akce, jistě nedokonalosti se jistě najdou, přesto velký obdiv a díky organizátorům, především Lucy, ale také všem překladatelům a lektorům. Nepochybuji, že je to teprve začátek a příště se máme zase na co těšit!

Mám z toho všeho obrovskou radost a také ze mě spadlo celé to těžké břemeno, které táhnu přes půl roku na zádech :). Bylo krásné se se všemi osobně potkat, přivítat účastníky dohromady z 21 zemí a také úžasné lektory, kteří na Polymer Weeku učili své špičkové projekty. Bohužel je to tak, že celý ten půlrok příprav je neuvěřitelně náročný a samotná akce ještě tisíckrát těžší, takže jsem sice po skončení na pár dnů odpadla, ale v hlavě už se mi rodí nové nápady…

Vydržet. Asi se to nezdá, člověk normálně nevidí, co vše je pro takovou akci potřeba zařídit a mnohdy už to bylo opravdu na hraně. Ponocování, poslední týdny mraky telefonátů, během hodiny desítky emailů, dostávala jsem zprávy naprosto všude a už jen odpovídat na ně mě stálo spousty času. Jediné, co mi pomáhalo, byla představa, že to celé klapne a také, že to za chvíli bude za mnou, i když se na to člověk těší.

Spousty objetí a úsměvů :). Bylo to krásné a cením si každého povzbuzení, či pozdravu. Na Polymer Weeku jsem opět po dlouhé době mohla být součástí komunity, z které jsem teď malinko při všech těch přípravách vypadla. Někteří účastníci si mě pamatovali jen jako malinkou na Fimošíleních, o to hezčí bylo se se všemi opět potkat. A stejně tak lektoři, které jsem buď měla tu čest poznat poprvé, anebo opět vidět po několika letech.

Upřímně, těsně před akcí jsem si říkala, že do toho podruhé už nejdu. Člověk musí spousty věcí omezit, soustředit se jen na to podstatné, nebyla jsem si půl roku snad ani zaběhat a zacvičit :D. Jenže na Polymer Weeku, kdy člověk vidí všechny pospolu, je přímo v té kreativní a inspirativní atmosféře a při odjezdu účastníků se mu derou slzy do očí… tohle jsou ty momenty, kdy to celé stojí za to. A také jsem dostala desítky zvědavých dotazů, kde bude akce příště a jak to bude asi probíhat. Takže to snad i vypadá, že ten druhý ročník dáme. Pokud si seženu asistentku a zvládnu udělat maturitu :D.

Jedno velké díky. Za podporu, za krásná slova, za zpětnou vazbu a za účast, která předčila všechna má očekávání. Není nic krásnějšího, než se se všemi potkat na živo. Dát stranou všechny sociální sítě a být pospolu. A to je pro mě ten hlavní motor a důvod, proč jsem se do Polymer Weeku vůbec pustila. A věřím, že i důvod pro lidi, proč na takové akce jezdit. Za poznáním, za inspirací a za ostatními clayery. Děkuju!

https://www.facebook.com/polymerweek
http://polymerweek.com/

Tuto reportáž s rozhovorem pro vás připravily

Dana Fruitensse a Martina Malášková